11. prosince 2011

Územní plán města Kladna – aneb Stopařův průvodce naživo.

2011-12-09_231643 Seděli jsme u známých, popíjeli svařené víno červené a kamarád povídá. ¨

“Tak jsem včera šel podepsat tu petici proti obchvatu”

“Cože?” řekl jsem nevěřícně. Jaký obchvat? Jakou petici?

A tak jsem náhodou dozvěděl, že město Kladno, kde žiji v tichosti schvaluje zásadní dokument – územní plán.

Pravidelně mi do schránky přistává kladenský deník, kde se radnice chlubí kde čím. Od nových laviček, před hrdinské kousky městské policie. Ale o tom, že chystají něco takového ani vidu, ani slechu.

Naštěstí jsou lidé, kteří se nenechali odradit zamčenou registračkou ve sklepě, schovanou za dveřmi s nápisem “Pozor leopard!” Skupina architektů se o povedené akci dozvěděla a dokázala vzedmout vlnu zájmu veřejnosti. Na webu http://upkladno.kvalitne.cz a facebooku http://www.facebook.com/pages/Uzemní-plán-města-Kladno/308999959123981 informují o chystaném plánu. Zformulovali své námitky a získali dostatek podpisů aby mohli veřejnost zastupovat. A dokonce dosáhli prodloužení lhůty pro podávání námitek. Dokonce magistrát organizuje další veřejné slyšení a tentokrát i zveřejnil, kde je. Sice je oznámení schované na stránkách http://www.ohkkladno.cz/ pod nevinným odkazem  “Beseda Magistrát Kladna”, ale je to krok vpřed!

 

A to je hrozně důležité, protože navržený koncept opravdu není povedený. Obsahuje desítky nedodělků a zvěrstev. Je realizován architektem, který Kladno nezná, a který podstřelil cenu ve veřejné zakázce. Za malé peníze pak odvedl mizernou práci. Díky, ale nechci. A jsem rád, že v tom nejsem sám.

Takže prosím pro všechny – pokud jste kladeňáci – hned se na to vrhněte. Studujte, připomínkujte, piště na radnici. Šiřte dále. Pokud někoho z Kladna znáte – pošlete mu to. A pokud jste odjinud, tak si prostě jen vemne ponaučení. Když se nebudete zajímat o místní záležitosti, tak se pak nedivte žlutému bagru pod oknem. A nebo vogonské demoliční četě na orbitě.

20. července 2011

Jak přežít a užít si Tenerife – díl první: Turistické peklo

Nejsem příznivce masové turistiky ani vymetač hotelových komplexů. Od doby dosažení dospělosti jsem vytužil pouze párkrát služby cestovní kanceláře Adventura. Nicméně to není úplný mainstream a navíc to bylo kolem roku 2000, kdy tento druh cestování nebyl tak provařený. Na ty zájezdy s příchutí improvizace a dobrodružství vzpomínám rád. Stejně jako na lidi – průvodce i účastníky. Moje další dovolené se odehrávaly s batohem na zádech v nejrůznějších horách, případně v kempech kolem středozemního moře s kolem a serfem na střeše auta. A proto i mne samotného trochu překvapilo, když jsem se z ničeho nic ocitl s rodinou uprostřed turistického ráje Playa America na Kanárském ostrově Tenerife.

Ono to nebylo až tak z ničeho nic. Na počátku byl štědrý dar mého zaměstnavatele, který oceňuje dosažení deseti let zaměstnaneckého poměru poukázkou na dovolenou snů v hodnotě 100 000 Kč. A jelikož není v naší socialisticko daňové soustavě snadné jen tak něco darovat, bylo mi doporučeno vybrat si to formou zájezdu. A jelikož jsme chtěli dovolenou zajímavou i pro děti rozhodli jsme se pro Tenerife, které disponuje jak mořem, tak velkým množstvím lákadel pro děti. A jako bonus jsou tu i hory a příjemné klima. Z katalogu jsme nakonec vybrali čtrnácti denní zájezd do jednoho méně honosného hotelu. Ostatně společně s rezervací auta a předplaceným výletem do ZOO Loro parku to tak akorát vyšlo kolem té darované částky. Původně jsme si myseli, že to je vlastně jedno, kde budeme bydlet. Prostě hotel a stejně tam moc nebudeme. Ale když jsem si začal číst slova o ráji turismu, bohatých animačních programech a dalších lákadlech, začal jsem se trochu bát.

Ale jak se nakonec ukázalo měli jsme šťastnou ruku a podařilo se nám si dovolenou v ráji masové turistiky velmi dobře užít. V tomto stručném článku si dovolím popsat jak na to, pokud se náhodou do tohoto místa dostanete. A pokud stejně jako my chcete poznat z nádherného ostrova Tenerife i něco víc než hotelový bar a bazén. Navíc v tomto článku najdete i několik málo zajímavých informací, které jsou jinak nedostupné. Budu to tedy hodnotit z pohledu rodiny s dvěma pětiletými dětmi, která je zvyklá spíše na aktivní dovolené. Chápu, že někdo má pohled jiný, ale toto je ten můj.

Zajímavé informace na začátek, aneb jak to vlastně Tenerife vypadá

O Tenerife toho lze zjisti hodně. Třeba zde, zde nebo na wikipedii. Pochopitelně i cestovní kancelář poskytne nějaké informace. Překvapivě, ale existovala sada informací, které jsem neměl a dozvěděl jsem se je až na místě. První a klíčová se týká pitné vody. Na ostrově je obecně vody nedostatek, a ta které teče z kohoutků není pitná. Je tedy nutné vodu kupovat. Zde se ukázala štastná ruka našeho polonáhodného výběru poprvé. Apartmán měl lednici a tak nebyl problém si koupit a nachladit vodu na výlety. Navíc jsme to měli 20m do obchodu, kde se pětilitrovka pořídila kolem 1,2EUR. Kromě vody se vyplatí kupovat i místní ovoce. Je levné a výborné. Příjemné je klima – je stále mezi 25 a 30 stupni. Večer a v noci je přijemně, nejsou žádní dotěrní hmyzáci. Prostě idyla.

Co dále nezjistíte je jak to vlastně na Playa America vypadá. Je to ráj turistů nebo peklo? Popisy od cestovky hýří superlativy a ani Google Streetview vám atmosféru nepřiblíží. Pravdou je, že turistická megapole s kapacitou několikaset tisíc lůžek, která se táhne po jihozápadním pobřeží od Los Gigantes po Los Christianos, je bizarní až odporná. Jedná se o urbanistický paskvil, vedle kterého jsou satelitní vesničky za Prahou vrcholem citlivého přístupu k architektuře. Na rozdíl od jiných míst bylo pobřeží prakticky prázdné. V sedmdesátých letech někdo přišel na to, že je tu dobré klima. A začal stavební boom pokračující do současnosti. Bez jakéhokoliv plánu. Bez jakékoliv vazby na místní kulturu. Každý hotel má styl odpovídající záměru investora. Jedním pohledem tak obsáhnete celou historii světové architektury. Řecké sloupoví vystřídají romantické věžičky a hned vedle začínají domečky postavené ve stylu pouštních afrických sídel. Kulatost pak vystřídá rádoby thajská střecha a výhled zakončí vkusný dvacetipatrový panelák. Obzvláště odporný je pak pohled z moře, neboť tato sídelní kaše se táhne poměrně vysoko do hor. Pro představu jsem pořídil několik fotek.

Tenerife - dovolenaTenerife - dovolena20110714-75

Zajímavé je, že to místo nemá prakticky žádnou atmosféru. Ta je uzavřena v jednotlivých komplexech hotelů a liší se hotel od hotelu. Ale venku na ulici zcela chybí jakýkoliv jednotící prvek. Nejsou tam místní restaurace, místní kultura. Nic. Hotely jsou proloženy restauracemi nabízejícími pizzu a english breakfest, půjčovnami aut a obchůdky s hadry. Nejsou tu žádní místní lidé kromě personálu. Prostředí mezi hotely a za nimi jsou zanedbané. Prostě je to jakási turistická rezervace, kde je možné pozorovat turisty v jejich čistém a přirozením prostředí.  Což není hezký pohled. Většinou totiž chybějící atmosféru vyplňují pouhým buranstvím. Poflakují se po ulicích v oblečení na pláž, povykují a vzájemně se ignorují. Opravdu pevně doufám, že dlouho neuvidím tolik odporně tlustých a nevkusně oblečených lidí.

Pozitivní stranou této mince je vynikající servis. I náš neluxusní hotýlek byl čistý, jídlo dobré, vše fungovalo. Všichni kdo tu pracují mluví anglicky, chovají se se slušně, jsou tu doktoři, signál, taxíky, … atd. Kdo hledá bary, holiče či bordel najde vše velmi snadno a rychle. Tedy takový ten boj s místními zvyklostmi odpadá. Vše je plně přizpůsobeno turistovi a jeho potřebám. Není třeba si zjišťovat jak se tu chovat, jak zdravit, jaké dávat dýško. Což ale dále likviduje jakýkoliv prvek poznání, neboť právě toto překonávání rozdílů je pro mne kořením cestování. Často dost ostrým, ale nezbytným.

Pro mne, jakožto člověka neznalého masového turismu bylo chování většiny ostatních turistů v hotelu šokem. Dle kvalifikovaného odhadu tak polovina osazenstva hotelu prakticky neopouští jeho areál. Mladí lidé i rodinky trávily většinu času mezi all inclusive barem a bazénem. Moře je daleko (300m), je studené a jsou tam vlny. Navíc by s každou hodinou mimo hotel se promrhává drahá all inclusive. Proč někam jít, když si můžu dát koktejl. Tento přístup má dvě výhody – jednak jsou volné a čisté i městské pláže a jednak není večer žádný velký randál. Většina je po takto stráveném dnu totálně hotová. Ti kteří areál opouštějí pak většinou jedu na zájezdy organizované místními cestovkami či se nechají odvézt do akvaparku. Mimo tyto enklávy a hlavní cíle je krásně pusto. Na výlety do hor nebo na pláže mimo město nechodí prakticky nikdo. Ve vesničkách v horách už znalost angličtiny mizí a jste na skutečném Tenerife. Krásném a velmi různorodém.

Z toho vyplývá, že je nutné se umět dopravovat. Vyzkoušeli jsme několik možností:

  • Pronajmuté auto – je levné a zcela bezproblémové. Náš pronájem středně kvalitního auta byl asi za 30EUR na den a viděl jsem i levnější nabídky. Otázka jsou pochopitelně kvalita a serióznost. Nicméně s půjčovnou Orlando nebyl nejmenší problém. A tak jsem čtyři dny trápil zánovní Toyotku Colorolu. Benzín je levný a jízda bezproblémová. Většina aut jsou vozy půjčené jinými turisty, takže se provoz je německy kultivovaný. Jediným problémem je parkování. Moc místa není a odtahovka je hbitá. Jednou jsem ráno našel auto již naložené – povedlo se to ukecat na rychlé sundání a 25EUR. Ale bylo to těsné. V Čechách bych se asi hádal – doteď nevím proč se tam  nesmělo stát.
  • Autobusy na Tenerife provozuje společnost http://www.titsa.com/. Jsou čisté, jezdí skoro na čas a doporučuji je používat. První co udělejte je návštěva autobusového nádraží. Tam získáte jízdní řád a mapku linek. Doporučuji si také koupit za 12EUR předplacenuo kartu, se kterou jezdíte asi za 50% normální ceny. Trochu zmatek je zjišťování odjezdů na malých zastávkách. Přehledné jízdní řády ještě nevymysleli a jediné co víte je kdy bus vyjíždí z první stanice. Odhad za jak dlouho bude u vás je otázkou doptání u místních. nebo můžete využít web či mobilní aplikaci Titsa. Ale ten roaming. Na zastávkách u pobřeží se zvolna objevují zastávky, kde je u náhodně vybraných linek pověšen jízdní řád. Jsou to první vlaštovky, ale jak říkáme my Tenerifané: “nemusí pršet, stačí když kape.”
  • Taxi jsou super alternativou kde autobus nejede. U zastávek v malých vsích v horách najdete cedule kde je napsáno číslo tabule, telefon na taxi a zejména očekávaná cena do hlavních destinací. Zavoláte na číslo, řeknete u jaké jste tabule, do pěti minut je tam taxík a na taxametru se nakonec objeví částka o něco menší než ta na tabuli. Celkově to pro rodinku stojí typicky dvojnásobek ceny za autobus. Pro běžného Pražana je to takový malý zázrak. Ani jsem nemusel vytahovat www.taxicheck.cz 
  • Sběrné autobusy zadarmo jezdí do akvaparků, zoo apod. Nebrat. jezdí náhodně, a jejich trasu navrhoval pan Mandelbrot blahé paměti. Radši jděte pěšky.

Akvaparky a zoo parky

Tenerife disponuje několika zábavními atrakcemi, které jsou silně propagovány skoro všude. Jedná se o:

Pokud chcete navštívit všechny, tak je to docela drahá legrace. Parky fungují takže Siam Park a Loro Park mají společného vlastníka. Můžete si koupit zvýhodněnou vstupenku do obou. Konkurenci tvoří starší Aqualand a Junglepark. I ty mají možnost společné vstupenky a navíc jsou podstatně levnější. Zhruba o polovinu. Jak se tedy rozhodnout? Třeba pomůže krátké hodnocení všech parků, jak jsem je viděl já.

Začneme Siam Parkem. Velkolepý, masivně propagovaný, nejmodernější, největší umělé vlny, zadarmo svozové double decker autobusy. Prostě must-see záležitost. Osobně doporučuji tuto reklamu ignorovat a těch 100 EUR za vstup pro rodinu (dva dospělí a dvě děti) ušetřit. Park je možná úžasný, ale kvůli davům lidí jsem si toho fakt nestihl všimnout. Návštěva začíná frontou u vstupu. Pak je desetiminutová skrumáž u vstupního focení. Což je mimochodem krajně odporný nešvar, rozmáhající se skoro všude. Na vstupu si vás s rodinou vyfotí (třeba s polomrtvým papouškem na ruce). Na výstupu pak můžete tuto roztomilou rodinou fotku koupit za cca. 6-10EUR. Nasrat. Zejména proto, že místo focení nelze obejít a tak jsou všichni uměle zdržováni. Kdyby to byla volitelná zacházka, tak o tom možná i uvažuji. Ostatně, kde jinde sehnat polomrtvého papouška, že? Pak jdete s davem, zaberete lehátko a jdete stát frontu na první atrakci. V podstatě stále jsem si připadal jak na pražském maratónu. Přede mnou tisíce lidí, za mnou tisíce lidí. Akorát občerstvovačky nebyly zadarmo. Ostatně do parku je zákaz nošení vlastních nápojů a potravin. Ten je ovšem hromadně ignorován a není divu. Vše je na dvojnásobku cen běžných v oblasti Playa America. A už ty jsou vysoké. Na menší atrakce čekáte několik minut. Na ty hlavní 20-30minut. Dokázal jsem jednou přemoci odpor a vystál jsem frontu na prudkou skluzavku ve stylu kamikadze. Dle letáčku nejprudší v okruhu několika světelných let. Dobré to bylo, ale že bych z toho byl nějak odvázaný, to tedy ne. Po pětadvaceti minutách čekání na schodišti na slunci jsem místo kýženého adrenalinu cítil jsem úlevu. Na další hlavní taháky jsem už nešel. Druhým základním problémem parku je únavné lpění na bezpečnosti a pravidlech. Počet plavčíků je impozantní a zjevně mají jedinou instrukci – chovat se k návštěvníků jako k nesvéprávným kreténům. Zmiňovaná prudká skluzavka je jediná, kde se jezdí po zádech. Také to hlídá pět lidí! Jinak se jezdí jen na takových těch gumových kruhách. Je to bezpečnější a zcela to eliminuje vlastní kreativitu a zábavu pří jízdě. Dole vás vždy dotáhnou až ke břehu a nedovolí vám vůbec vystoupit v dojezdovém bazénku. Jednou jsem se schválně zvrhnul abych se namočil. Ihned mne tahali ven, pískali a povykovali, že to se nesmí. Pakárna na druhou to je, pokud máte děti pod 120cm. Klici měří asi 115cm, umí plavat a jsouvelmi pohybově nadaní. Nicméně přesto se na spoustu atrakcí nemají šanci dostat. Předem nemáte šanci se dozvědět na co vlastně děti mohou a na co ne. U každé atrakce je měřidlo a pokud dítě nesplňuje uvedenou výšku nejede. Plavčíci uplatňují nulovou toleranci. Zkoušel jsem ledacos. Nepomáhá vlídná dohoda, asertivita, asertivita s napodobeninou ruštiny, předstírání že neumím anglicky. Nic. Jednou jedinkrát se mi podařilo využít zmatku způsobeného jakousi monstrózně tlustou dámou nastupující vedle nás. Museli jí pomáhat tři plavčíci a tak jsme proklouzli na nehlídaný start. Ale na to se nedá spoléhat. Kromě toho vás prudí v umělém vlnobití (dítě musí mít vestičku a nesmí do prostředka do těch velkých vln),  na umělé řece (vestička a nesmí na člunku blbnout) a dokonce neustále popískávají i v dětském koutku. Chápu – řada návštěvníků je zjevně zcela tupých a provozovatel se musí jistit. Ale pro mne a zejména děti to bylo otravné a frustrující. Pro zájemce jsem na letáček dopsal rukou minimální výšku v cm pro jednotlivé atrakce.

Tenerife - dovolena

Výsledek: Na ty dechberoucí propagované megatrakce, které jinde nejsou, se stejně nedostanete. Je na ně ukrutná fronta a pokud máte malé děti, tak je tam nepustí. Zbytek jsou celkem obyčejné tobogány. Akorát na nich nesmíte jezdit sami, ale v kruhách. A furt vás někdo prudí. To ani nezmiňuji, že vás stále masíruje nějaká reklama, musíte opakovaně procházet nákupní vesničkou apod. Prostě: poměr (zábava-opruz)/cena je velmi malý. Nemůžu říci, že to bylo vysloveně špatné, ale pocit ze dne stráveného tam byla spíše otupělá únava než nadšení. Nebrat.

Pokud chcete akvapark, jděte do Aqualandu. Je asi 500m daleko od SiamParku. Má slanou vodu, je starší, není tak strašně propagovaný a autobusy do něj nejezdí tak často a je o polovinu levnější. Není stavěn v žádném honosném stylu – prostě koupaliště s tobogány. Ve výsledku je tam mnohem méně lidí (na ty top atrakce se čeká 5-10 min ve špičce) a užijete si tam daleko více legrace. Jako bonus se ve tři odpoledne koná super představení delfínů, které opravdu stojí za to vidět. Ano tobogány jsou trochu omšelejší, ale bezpečné. Sice mají také povolené míry, ale jsou tolerantní a děti (115cm) pustili nakonec všude s výjimkou kamikadze skluzavky. Ale tam jsme to ani nezkoušeli, protože ta je poměrně ostrá.  Ne tak jako v Siamparku, ale zato si ji můžete sjet kolikrát chcete a adrenalin je to větší. Jako nejlepší atrakci nakonec kluci vyhodnotili skákání z asi třímetrového skokánku. Mimochodem v tomto akvaparku je i velká koncentrace místních obyvatel, což se o SiamParku říci nedá. Užili jsme si tam celý den na 100% a bylo nám líto, když zavřeli. Kdybych volil znovu, tak jdeme dvakrát sem a na celý SiamPark házím thajský bobek. Zajímavé je, že na tripadvisor.com je hodnocení přesně opačné. Inu, asi nejsem typický turista.

Trochu složitější je situace s těmi “ZOO” Parky.Ty uvozovky jsou tak proto, že to do ZOO typu Praha má hodně daleko. A to jak rozsahem a počtem zvířat, tak celkovou orientací. Namísto poznávání zvířat je kladen větší důraz na zábavu. První jsme navštívili Jungle Park. Přijeli jsme těsně po poledni a do zavíračky v 17.30 jsme bohatě stihli park prochodit. A byli jsme nadšeni. Ve 12.00 a 16.00 se koná ukázka dravců v centrálním amfiteátru. Ta je fantastická – viděl jsem několik ukázek dravců v Čechách, ale toto je jiná kategorie. Na začátku volně vypustí obrovské dravce. Orly, kondory, supy. Ti si volně krouží a postupně se vracení během asi 40min. Vždy když některý z nich přiletí na dohled, tak mu dá cvičitel pokyn a dravec se střemhlav snáší z výšky stovek metrů v simulovaném útoku. Přitom dolétává těsně u diváků.  Střemhlavý útok kondora s rozpětím kolem tří metrů je šokující zážitek. Během pauz mezi přílety těchto králů vzduchu probíhají ukázky tréninku sokolů, posílají vám těsně nad hlavou dravce klouzavým letem a tak dále. Opravdu zážitek, která snad trochu přiblíží tyto fotky:

Tenerife - dovolenaTenerife - dovolenaTenerife - dovolenaTenerife - dovolena

 

Ve 14.30 je pak podobná akce s papoušky. Opět mezi diváky a velmi pěkná. Byť po předchozím pohledu na majestátní dravce už kanárek nezaujme. Ale děti jsou nadšené.

 

Tenerife - dovolena  Tenerife - dovolena

Kromě těchto ukázek je v parku krásná veliká prolézačka pro děti i dospělé. Je to několik set metrů dlouhý systém různých lan, mostků apod., který veden nad zahradou. Kromě zábavného lezení je to malá botanická zahrada. Prolézt to celé a nikde zbaběle nevynechat není úplně jednoduché ani pro dospěláka.

Tenerife - dovolena

Zbytek Jungleparku, je pak běžná ZOO. Oproti našim uvidíte navíc jen mohutnou tropickou a subtropickou vegetaci. Jak je vidět z fotek, počet lidí je příčetný. Je kde si sednout, nasvačit, nikde se netlačíte. Prostě velmi příjemné.

Posledním je Loropark. Masivně propagovaný podnikatelský bratr Siam Parku. Návštěvu jsme měli bohužel zaplacenou již z Čech. Prvním problémem byla doprava. Pokud pojedete organizovaně, tak počítejte ukrutně pomalou cestou. Měli jsme být v 8.20 kousek od hotelu. Byli jsme tam s předstihem. V 8.40 přijel autobus a nastoupili jsme. Nicméně další skoro hodinu jsme nabírali další a další skupinky. Přitom první půlhodinu jsme se nevzdálili ani kilometr od místa našeho nástupu. Asi se předpokládá, že turista neumí chodit. Jinak by šlo všechny nahnat na jedno místo a ušetřit si tak bolestivě pomalé kroužení v hustém provozu a úzkých ulicích. Peklo. Pak se jede přes celý ostrov asi hodinu po dálnici.  A tam zjistíte, že to peklo byl jen očistec. Peklem jsou davy a davy lidí.  Hluk, zákazy sedání s vlastním jídlem. Nezbytné focení u vchodu. Obchůdky/pasti. A tak dále. Celé je to posunuto ještě mnohem dále k cirkusi a během návštěvy stihnete prakticky jen proběhnout hlavní show. Dle harmonogramu jsou to postupně

  • kosatky – ano, kvůli tomu tam stojí za to jít. Sice by to šlo i bez bombastické hudby, reklamy na SiamPark, dlouhého intro filmu atd. Ale vidět kosatku se jen tak nepoštěstí. Jen pozor – když vám na spodních sedlech budou nabízet pláštěnku (3 EUR), tak vědí proč. Opravdu budete jak se říká durch. A také pozor na čas – amfiteátr byl nacpaný k prasknutí a frontu to chce začít stát včas. Tak 20min před začátkem, pokud chcete mít výběr místa.
  • delfíni – pěkné, ale v Aqualadu je lepší
  • lachtani jsou super
  • papoušci ukazovaní v jakémsi sále jsou chudým a sterilním odvarem Jungleparku

20110711-2420110711-4120110711-5920110711-132

Zbytek ZOO je jen přecházení přerušené jezdícím chodníkem u tučňáků. Sice tam prý je největší sbírka papoušku na světě, ale ti jsou v takových malých klecích u kterých se ani nedá zastavit. Nejsou tam moc popisy a celkově je to jenom jakási kulisa. Vrcholem je pak expozice orchidejí, kde jsou takové ty květináče co kopíte v každém květinářství naaranžované jakože džungle. Prostě past na turistu, která má akorát jeden unique selling point – kosatky. Opět jsme odcházeli spíše unaveni. Pokud byste do Loro Parku chtěli, tak se rozhodně vydejte po vlastní ose a užijte si brzké ráno nebo pozdní odpoledne, kdy tam nebudou davy navezených turistů z jihu.

A to je konec prvního dílu dvojdílného mini cestopisu. V příštím se podíváme spíše na pozitiva tohoto nádherného ostrova. Zejména na krásné cíle pro pěší turistiku a pár rad jak si užít zdejší moře. Pokud máte podobné či naopak odlišné zkušenosti, šup s nimi do komentářů.

16. června 2011

Jak jsem vyhrál stávku!

Dnešní stávku označil za své  vítězství  již prakticky každý, takže nevidím důvod proč bych si tu událost nemohl přivlastnit také. Zařadím se tak po bok dalších vítězů. Namátkou můžeme jmenovat odboráře samotné, i když to chtělo hodně překrucování reality. Premiér Nečas je v překrucování reality skoro stejně dobrý (více idnes, včetně toho jak Kalousek sámojediný málem vyvraždil odborářky). K vítězství se dále – a asi oprávněně – hlásí taxikáři a počítám, že k nim po sečtení tržeb přibydou majitelé pražských zahradních restaurací a cykloobchodů. Z křoví plného klíšťat vyskočil mluvčí Strany zelených a přiživil si svoji polívčičku (podle nich prohráli jak odboráři, tak vláda. Ale má se postavit víc cyklostezek). V neposlední řadě pak jásají příznivci cyklodopravy, pro něž se dnešek stal jakýmsi nečekaným posvícením. Takže vlastně nikdo neprohrál a to je dobře. Pár miliard škod na železnici, statisíce vybraných dovolených, škody v podnicích s omezeným provozem a davy zoufalých turistů jsou ty nezbytné třísky, které nesmí chybět u žádného většího kácení vlády. A největší škoda nakonec – pan inženýr profesor prezident musel místo bujaré oslavy osaměle bloumat zahradami pražského hradu.

Nicméně všichni se pletou a stávku jsem vyhrál já! A to proto, že jsem si dnešní den užil. A to i přes to, že do prahy jezdím nejčastěji vlakem, a měl jsem tak být jednou z obětí na oltáři zářných zítřků. Pravda – den předem jsem podlehl davové psychóze a nabádal kolegy, aby nejezdili auty, že bude dopravní apokalypsa. Inu mýlil jsem se a to je lidské. Naštěstí jsem se s nikým o nic nevsadil. A tak jsem ráno nasedl na kolo a vydal se do Prahy. Svůj záměr jsem ohlásil na webu prahounakole.cz, kde se sbírali průvodci pro méně zkušené cyklisty. I když na místech srazu bylo dosti prázdno, brzy jsem nasbíral několik cyklistů tápající s mapou mezi Kladnem a Prahou. Vedl jsem osvědčenou lehce terénní trasou, kterou si zúčastnění pochvalovali. Tedy až na jednoho staršího pána na treku. Ale tomu jsem dával dostatečně na srozuměnou, že sjezd po modré do Šárky obsahuje decentní bikovou vložku. Nikomu se nakonec nic nestalo a tak jsem minipeloton šťastně dovedl na Podbabu. A tam mne čekal první šok – na silnici, kde každé ráno stojí fronta v důsledku rekonstrukce Jugoslávských partyzánů bylo volno. Naopak po cyklostezkách podél se míhali davy cyklistů. Celou cestu až do práce jsem jel v takovém cyklistickém provozu, který jsem v Praze prostě nikdy neviděl. A nejen to – i řidiči aut mi přišli nebývale ohleduplní. Na to kolik se vysloveně motalo novopečených městských cyklistů třeba v Papírenské, probíhala doprava ve svátečním poklidu.

29. dubna 2011

Nexus S a Android – pohled starého smarphonisty

imageVěrný HTC HD se po mnoha letech odebral do křemíkového nebe a tak jsem stál před obtížnou volnou co si mám pořídit jako další telefon. Vzhledem k tomu, že značnou část naší práce tvoří vývoj mobilních aplikace, rozhodl jsem se vyzkoušet na vlastní kůži něco s Androidem. Sice jsem se jako dlouholetý uživatel Windows Mobile trochu bál omezenosti systému, ale říkal jsem si, že to snad nebude tak špatné. Dovolím si zde shrnout zkušenosti po týdnu používání. Předesílám, že recenze nebude tak nadšená jako u mnoha jiných. Považuji se velmi zkušeného uživatele zařízení této třídy. Začal jsem prastarými HP iPaq (PDA, které ještě neumělo telefonovat), pokračoval jsem přes Fujitsu LOOX a následně jsem prošel téměř celou řadou HTC smartphones až po zmiňované HTC HD, tedy jeden z nejlepších přístrojů s Windows Mobile 6.5. Zkoušel jsem nějaký čas iPhone a Android jsem měl v jeho začátcích několikrát k testování.

Hardware

V této části se nebudu nijak zásadně rozepisovat. Recenzí existuje hafo. Osobně jsem z výkonu telefonu nadšen. Oproti Win Mobile je to neuvěřitelně svižné a sexy. Telefon působí solidně a má nádherný display. Za obrovské plus pak považuji čitelnost na slunci – opravdu lze telefon venku používat. Naopak o něco horší je to ve tmě. Display lze ztlumit, ale stále velmi oslňuje. A tlačítka pod displayem nesvítí, takže hrajete starou známou hru: najdi neviditelné a nehmatatelné tlačítko po paměti. Ale což, člověk si zvykne i na horší věci. Velmi mne též zklamala výdrž baterie – opravdu je to tak na den, navíc nabíjení je velmi pomalé.  Za mírnou chybu považuji i velkou symetrii telefonu – je snadné jej chytit vzhůru nohama.

Telefon je též překvapivě málo hlasitý – vyzvánění, notifikace i vibrace jsou takové decentní. To není nutně na škodu, ale občas člověk nějaký ten hovor prostě prošvihne. Naopak musím pochválit přiložené handsfree, které má perfektní zvuk

Android Gingerbread jako holý systém

Nexus S se dodává s nejnovější verzí Androidu a to bez jakýchkoliv nadstaveb. Dovolím si zdůraznit co mne nadchlo a co naopak nepotěšilo. Systém Android jako takový je uživatelský celkem přívětivý. Potěší možnost konfigurace ploch, rychlá odezva i velmi dobrá správa běžících procesů a služeb. Naopak nepotěší absence, nebo nelogický obsah kontextových menu na dlouhé podržení. Stejně tak mi vysloveně chybí hromadné operace nad seznamy – označit všechny emaily jako přečtené buďto nejde nebo jsem to nenašel. A pak je tam 100+1 drobných nedomyšleností. Hluboko schované některé funkce (zapnutí Wifi hotspotu na třetí úrovni menu, které nejde vytáhnout na plochu), nemožnost sdílet připojení přes bluetooth, příliš rychlé zamykání telefonu, nemožnost přesněji nastavovat frekvence synchronizace na pozadí, nemožnost předefinovat si vlastní texty pro SMS, …..

Velkým překvapením pro mne byla úroveň rozpoznání hlasu. Ikona diktování je přítomná všude a opravdu funguje. Diktování SMS nebo emailů je prostě boží! Řekl bych, že technologie hlasového ovládání se značně přiblížila opravdovému produkčnímu nasazení.

Nicméně oproti prvním Adroidům, které jsem držel v ruce, je to obrovský skok v před. Systém je bezproblémově použitelný a jeho návrh je velmi koncepční. Příjemná je unifikovaná notifikace, sdílení služeb systémy, koncept synchronizací služeb, funkční multitasking. Za velmi zajímavou též považuji podporu NFC – s touto technologií si ještě užijeme spoustu legrace a bezpečnostních problémů.

Aplikace

Chytré telefony si ale člověk kupuje kvůli aplikacím a tady leží hlavní zklamání z celé té nádhery. Postupně projdu jednotlivé úkoly, které od telefonu očekávám a podíváme se na nabídku ze světa zeleného robotka. Budu – jak jinak – porovnávat s nabídkou na Windows Mobile.

Mobilní kancelář – základní potřebou je pro mne potřeba mít kdykoliv k dispozici emaily, kalendář a úkoly. A bohužel jediné co z tohoto Adroid řeší je email (s drobnými výtkami, ale budiž). Synchronizace kalendáře lze jen přes Google Calendar, což přináší řadu omezení. A úkoly neexistují. Synchronizace Outlook kalendáře přes Google Calendar Sync  je tristní a chybová. Můj favorit Funambol bohužel neumí do androida dostat tasky. Koho to zajímá tak velmi pěkný přehled je na syncdroid.net . Po nějaké době testování jsem  rozhodnut koupit si CompanionLink (39$).

Zde si dovolím malé odbočení – je zajímavé jak s generací post-iPhone telefonů zmizela funkce úklolů ze základu systému. Entita úkolu byla přítomna již v prehistorických Palmech, HP IPaQ, o jakýsi pokus synchronizovat úkoly s Outlookem se (velmi neohrabaně) snažili telefony SIEMENS řady S a lepší Nokie (těm to i docela šlo). O plném komfortu Windows Mobile ani nemluvím. Je otázka zda je to prostě lenost vývojářů. A nebo vyjádření názoru, že mít úkoly a pracovat, není pro generaci displajových šmatlalů dostatečně cool. Těžko říci. Každopádně mně to vysloveně vadí.

Nepostradatelným pomocníkem je též mobilní Word, Excel a Powerpoint. I zde se člověk musí spokojit s málem. Zadarmo jsou pouze aplikace schopné tyto formáty zobrazit. Za editaci se platí.

Co mne naopak potěšilo je klient pro Evernote, který je daleko vychytanější. Trochu jsem se bál, zda se obejdu bez stylusem čmáraných poznámek, ale díky možnosti poznámku nadiktovat je to naopak ještě lepší.

Čtení knih – dříve jedna z klíčových funkcí mých telefonů (se slzou v oku vzpomenu na J2ME aplikaci Readmaniac na SIEMENS S65, kdy jsem se stal ečtenářem). Po koupi Kindle již telefon používám jen nouzově. Zde je nabídka dostatečná a aplikace kvalitní. Ačkoliv chybí jedna čtečka podporující drtivou většinu formátů, tak kombinace Stanza, Kindle a PdbBook zvládnou všechno co potřebuji. Ano jistě mám Calibre a mohu si knihy konvertovat, ale lenost je lenost.  Velmi pěkná byla nějaká automatická sychronizace knih mezi Kindlem a Androidem, tak aby si člověk nalistoval co čte v případě nečekané nouze bez Kindle.

Navigace do auta – další velmi používaná služba je navigace. Primárně ji používám pro cesty do zahraničí, tedy vyžaduji offline mapy. Tak tady je to zatím v plenkách. Pro windows mobile jsou k dispozici všechny navigace ze standalone GPS. TomTom, IGo atd. Pro Android aby člověk špendlíčkem hrabal a najde takové skvosty jako NDrive atd. Kde je RDS, kde je nějaké pokročilejší plánování? Nativní android aplikace jako Navigation v Praze nemají data. Ale vyvíjí se to a tak mám naději, že během pár let to tu bude. A není to kritické – autem jezdím stále méně, je vybavené palubní navigací (byť mapové podklady nejsou ideální) a většinou s někým.

Navigace pro chodce – naopak zde mne Android market mile překvapil. Pro pěší pohyb jsem našel netušené poklady. Kvalitní klient pro idos.idnes.cz  je poklad! Jeho UI je mnohem kvalitnější než webová aplikace. Stejně kvalitní je aplikace pomáhající uživatelům pražské MHD. A k tomu SMS jízdenka. K tomu offline mapy ze OpenStreetMap v aplikaci MapDroyd. A když doplníme krásnou aplikaci ČHMI pro rychlé rozhodování o tom zda bude za deset minut pršet nebo ne, tak máme kopmpletní sadu pro efektivní pohyb pěšky, nakole nebo MHD.

Geocaching – zde je naopak nabídka Androidu fantastické c:Geo je ultimativní řešení, o kterém si Windowsí geocacheři mohou nechat jen znát.

Hry a blbosti – ano tady Android Market přetéká ve švech a nabídka se nedá s Windows mobile srovnávat. Oproti nim je však každá free aplikace zasviněná mobilní reklamou. Když vidím efektivitu těchto formátů v kampaních pro naše klienty, tak to nechápu. To i Facebook je výkonově lepší médium. Ale trh si žádá nové formáty, tak bať. Po nějaké době jsem našel slušné GO (a budu si mkupovat full verzi pro desku 19x19 za 5$), zkusil jsem si hlavní hitovky. Pochrochtal jsem si nad výkonem a kvalitou grafiky a znovu se ponořil do toho jak telefon využít produktivně.

Sociální sítě atd. – aktivně používám jen Twitter a  zde je nabídka aplikací a jejich kvalita přibližně shodná.

Sport – nabídka sporttrackerů je přibližně shodná, nakonec jsem našel Endomondo sport tracker.

Internet a web – prohlížení webu a přístup na většinu Web2.0 služeb je perfektní a je o mnohem dál než Win Mobile 6.5. Web browser samotný, Dropboxy, Evernoty, integrace vyhledávání atd.

Závěr

Na systémech Android a iPhone je nádherně vidět jak lidé nejsou schopni racionálně posuzovat svůj čas. Telefony s Adnroidem jsou sice rychlé, ale reálně čas nešetří. Alespoň pro potřeby pracovního používání. Výborně poslouží jako zabiják volné chvíle. Některé hry jsou tak  návykové, že se mohou snadno stát zabijákem i chvíle, která měla být věnována něčemu jinému.

Ale abych telefonu jen nekřivdil – hodí se i pro všechny, kteří mají svá data a přátele přeneseny do cloudových služeb a potřebují k nim kvalitní přístup kdykoliv. Pokud však hledáte nástroj na šetření času a dočasnou náhradu desktopu, pak doporučuji dokoupit něco jiného. Kdejaká vyšší Nokia nebo Windows Mobile odvedou lepší službu.

Ale jako hračka je to krásné Mrkající veselý obličej. Takže budu ve zkoumání tohoto příjemně otevřeného světa s malým praktickým využitím s nadšením pokračovat.

14. ledna 2011

Vtipy 2010 /15

imagePo delší prodlevě se vrátíme do kouzelného času předvánočního. Možná jste v té době zaregistrovali zpackanou kampaň jednoho operátora, který hluboce nepochopil kouzlo jedné legendy akčních filmů. Očekávám pochopitelně zničení jeho sídla, odchod všech uživatelů a rituální naražení marketingového ředitele na nejvyšší BTS. V mezičase si můžeme říci několik méně známých faktů o mistrovi:

 

Chuck norris nosí tričko s posledním prvočíslem.

---------------------

Výše uvedené je a není pravda, protože:

1) Chuch Noris je větší než jakékoliv číslo, tedy je větší než libovolné prvočíslo

2) Prvočíslo je číslo dělitelné bez zbytku pouze jedničkou a sebou samým. Chuck Norris není dělitelný vůbec ničím a je tedy nad-prvočíslem a tedy současně i prvočíslem.

Z toho vyplývá, že Chuck Norris je největším prvočíslem. A tedy nosí tričko sám se sebou. Což je logické.

---------------------

Zajímavé je také srovnání s jinými matematickými hříčkami

Chuck norris je jediným objektem s fraktální dimenzí rovnou 26.

(Vysvětlení: Chuck Norris nemá sobě podobného.)

---------------------

Chuck norris je jediným supravodičem, který klade odpor (a to dokonce nekonečný).

(Důkaz, že je Chuck supravodičem: viděli jste jej někdy řídit špatně?)

---------------------

Víte proč měsíc ztratil atmosféru? To mu Chuck dal pořádnou gravitační čočku.

---------------------

Chuck Norris dokáže prolomit heslo s entropií 4096bitů za 0,5sec.

Pokud pravidelně střídá obě pěsti, zvládne jich takto až 120 za minutu.

---------------------

Dobrá, dost bylo reklamy a teď pojďte dál …….

10. ledna 2011

Sportem ku práci!

imageHledáme lidi. Hodně a intenzivně. Díky tomu se u nás při pohovorech dveře netrhnou a poznám tak spoustu zajímavých i méně zajímavých lidí.  Což je pěkné, ale ze čtení CV (ano každý už dnes ví jak jej vyplnit), motivačních dopisů (ty už nejsou tak běžné) a pohovorů samotných jde hlava kolem. Nový člen týmu je velká investice. Jednak finanční a zejména lidská. Práce vynaložená na hladký start nováčka není zanedbatelná a případné neúspěchy jsou velmi demotivující. Proto se vyzbrojujeme různými dotazníky, rafinovanými otázkami a dalšími triky. Hlavně se ale snažíme během hodinového rozhovoru tipnout jaký člověk to vlastně přišel. Nedávno jsem si uvědomil, že dosti velkou váhu přikládám tomu, zda člověk sportuje nebo ne.  Tedy dosti velkou ve srovnání s významem sportu pro povolání konzultanta nebo web analytika. Teoreticky bych měl tuto informaci ignorovat, ale není tomu tak.
Docela mne to zaujalo a začal jsem přemýšlet proč to vlastně dělám. Vznikla tak neuspořádaná úvaha, kterou si dovoluji předložit.