9. prosince 2010

Super sleva!

imageOdnepaměti vede obchodník se zákazníkem hru s nepsanými, leč jasně danými pravily.  Obchodník se snaží vydělat a zákazník levně nakoupit. Hra má spoustu rituálních tanečků, které nakonec vedou k oboustranné spokojenosti. Jeden vydělal, druhý nakoupil a oba se i trochu pobavili. Kdo někdy smlouval na tržišti ví o čem mluvím. Tu hru akceptuji, pokud ji obchodník hraje fér a dodržuje ona nepsaná pravidla. Ale občas člověk prostě narazí na takovou zhůvěřilost, že se nestačí divit.

Minulý víkend jsem se vypravil do centra našeho města, že doladím nějaké dárky na vánoce. Cestou kolem obchodu Alpine PRO mne zaujal velký nápis inzerující vánoční slevy. I vzpomněl jsem si, že jsem tam před týdnem viděl pěknou sportovní mikinu za 599,- Kč a uvažoval jsem o koupi. Prostě krásná ukázka remarketingu reálné životě. I vrazil jsem dovnitř a koukám, koukám mikina je skutečně zlevněná o 20%. No to je pěkné. Přijdu blíž a ona je zlevněná o dvacet procent na 699,-. “Halt je to nějaká  vyšší matematika,” pomyslím si a začnu studovat cenovku pozorněji.

Výsledek mne opravdu pobavil. Původní cena je narychlo přelepená cenovkou 875,-. Tato nová cena je významně škrtnuta a pod ní je vítězně napsána cena po slevě. Vše uděláno tak špatně, že původních 599,- je s trochou snahy čitelných. Letmý pohled okolo mne přesvědčil, že to nebude náhoda. Podobné přelepky svítily i jinde.

Ani jsem neměl chuť se na to kousavě zeptat prodavačky, kdepak je učili tak pěkně počítat slevy. Pouze jsem si obchod zapsal na soukromý black list a beze slova odešel. Takto se prostě ta hra nehraje.

5. prosince 2010

Pár slov o konci IKARIE (a startu XB-1)

imageV pátek večer mne přivítala manželka slovy “Tak Ti zrušili Ikárii.” A podávala mi jakýsi dopis. Po hektickém týdnu jsem nebyl právě nejbystřejší a tak mi trvalo poměrně dlouho, než jsem pochopil co mi vlastně paní z Mladé fronty píše. Stále jsem nemohl pochopit, že opravdu zrušili časopis. Čekal jsem nějakou informaci o tom, že jsem neprodloužil předplatné nebo někam neposlal peníze. Ale můj mozek se prostě bránil vstřebat ten prostý fakt – Mladá fronta zařízla IKARII. Jen tak, bez varování. Z měsíce na měsíc. To přeci nejde.

V době vrcholící krize Eurozóny, skandálu zveřejnění tajných dokumentů americké diplomacie a hrozící války na Korejském poloostrově může dopis o konci jednoho časopisu pro sci-fi maniaky vypadat nevýznamně. Leč není tomu tak.  Dlouho do večera jsem nemohl usnout a vracel jsem se v myšlenkách k nečekaně zesnulé Ikarii. Prostě mne to zasáhlo víc než  bych čekal. Nalezené reakce v diskusích a na Twitteru mne přesvědčili, že jsem nebyl sám. Zkusím v tomto lehce emotivně zabarveném textu načrtnout některé důvody, proč nechci konec Ikarie přejít mávnutím ruky.

Je nutno říci, že papírové časopisy prakticky nečtu. Informace potřebné k mé práci čerpám z (převážně zahraničních) online zdrojů. Pestrá nabídka prefabrikovaných livestyle magazínů mne nijak neoslovuje. Když na firemním WC nějaký najdu, prolistuji jej. Neuráží mě to, ale nevidím důvod proč to brát do ruky i jindy. S trochou nadsázky mohu říci, že si bohatě vystačím s těmito tituly, které čtu pravidelně:

  • Vesmír mi dodává iluzi kontaktu s vědou (vím, skutečný odborník se mi vysměje, ale ta iluze je cenná)
  • IKARIE uspokojuje moji zálibu ve fantastice.
  • Sorry  pak trojici doplňuje svým specifickým humorem . Navíc funguje jako filtr popkultury a bulváru  – nakonec se díky němu dozvím takové ty klíčové informace jako o Bartošové a Pomejem. Takže nejsem úplně out.

Ikarie má však výsadní postavení. Předně proto, že mne provází životem opravdu dlouho. Ve skříni mám ročníky 1993 a to možná někde najdu starší. Začal jsem ji tedy číst na gymnáziu. Mnoho lidí v diskusích píše, že je Ikarie přivedla ke sci-fi. U mne to tak není. Sci-fi jsem hltal již před tím. Na základní škole jsem přečetl prakticky celého Julese Verna, H.G. Wellse, řadu románů od Strugackých (byť jsem je ne plně chápal) atd.  Ale Ikarie mne přivedla ke čtení sci-fi povídek a pochopení toho, že povídka je královskou formou vědecké fantastiky. Navíc nepochybně kultivovala díky publicistice můj vkus, upozorňovala mne na zajímavé autory a celkově tak podporovala čtení fantastiky. Dvacet let mi tak zajišťovala pevný most mezi fantastickými světy a každodenní realitou. To mohu říci o velmi málo věcech. Za tu dobu jsem zkusil spoustu sportů, poznal a znovu zapomněl hodně lidí, ale takováto věrnost je vzácná.