16. května 2017

Jak jsem přežil survival

Volně naváži na moji sérii článků na téma různých netradičních sportovních výzev. Po železném muži, pár maratonech, pár Spartan Racech jsem si zase zkusil něco nového. Tentokrát EPO Survival. Kdo nevíte co to je to takový survival, tak vězte, že se jedná o nacpání co nejvíce outdoorových sportovně-adrenalinových aktivit do jednoho dne. A je to dost maso.

Začalo to nevinně. Přišel mi newsletter z Hannahu, že to pořádají. Kolo, lezení, běh. Super, co kdybych to zkusil. Zeptal jsem se kolegy Pavla, který tyhle věci dělá, zda nesestavíme tým. Odvětil, že už je přihlášen. Ještě jsem chvíli koketoval s myšlenkou postavit tým s mojí ženou, ale vyhodnotil jsem to jako blbost. Sportuje ráda, ale nevyhovuje jí zima a vlhko. Tak jsem to pustil z hlavy. A pak necelý týden před závodem mi sdělil, že mu parťák vypadl a zda bych místo něj nejel. Asi jsem neřekl, že je to závod dvojic. Po krátkém zaváhání jsem to odkýval, aniž bych přesně věděl do čeho jdu. A tento text je určen lidem, kteří by se v podobné situaci náhodou ocitli.


28. srpna 2016

Jak velký má kufr Superb kombi? A jakto že 633 je menší než 575?

Po delší době si odložím na blog článek. Bude trochu netradičně o autech, ale nebojte se bude to taková malá datová žurnalistika.

Auto používám převážně jako dopravu na dovolené a víkendy. Proto  jsem postupně dospěl k tomu, že jezdím tím čemu se říká velký kombík.

Nejprve jsem měl Opel Vectra kombi. Krásné hranaté auto. To jsem opustil a přesedlal jsem před pěti lety do Superba kombi. Byl jsem velmi nemile překvapen právě velikostí kufru. Na nejrůznějších srovnáních je Superb udáván jako naprostý král. Jeho 640 litrů překonává pouze Merceses E.

Takto se to alepoň píše na auto webech. Namátkou:
Takže jsem při prvním nakládání na dovolenou prostě nedokázal pochopit, jak to že se mi do toho Superba vejde míň věcí než do staré Vectry? Nerozumějte mi špatně - Superb má velký kufr. Gigantický. Ale prostě jsem se do něj s bagáží na dovolenou stále nějak nemohl pohodlně vejít. A měl jsem pocit, že do Vectry - s papírově menším kufrem - to šlo snáz. Jednalo se ale jen o pocit. Třeba si bereme víc věcí, jak děti rostou, a nebo jsem prostě nešikovný.

Experimentální ověření

Dnes se shodou okolností vyskytovala v mém okolí dvě auta, která se objevují v těch žebříčcích velkých kombíků. A tak jsem rozhodl ověřit to experimentálně.

Konkrétně jsem zkusil jak se liší kufr Superba II Combi (633 litrů) a Volvo XC70 II (575 litrů).

Experiment probíhal následovně.

  1. Vzal jsem z garáže napůl náhodným výběrem věci, které v autě občas vozím. Pro jednoduchost se jednalo k krabice. Nikoliv spacáky a další měkké věci, kde rozhoduje síla nakladače.
  2. Tyto jsem nacpal do Superba co to šlo, byť mezery zůstaly.
  3. Následně jsem se pokusil totéž naložit do Volva.
Pokud by čísla prezentovaná marketingem platila, měl bych v bodě 3 selhat.

Začal jsem skládat. Různě jsem kombinoval.



Až jsem se dostal na asi třetí pokus k takto naplněnému kufru.


A pohled z boku - je zřejmé jak omezuje skosenost kufru. Druhou bílou IKEA krabici už na tu první nemohu postavit.


Víc krabic jsem tam už nedostal. Ano jsou tam rezervy a mezery, ale už nebyla k dispozici žádná pixla, která by tam padla. Ve finále jsem tak dokázal naložit tuto hromádku. Bez dítěte ;-)


Tedy ve finále jsem tam nacpal dvě stěhovací krabice, krabici od vapky, dvě IKEA krabice, dva velké kufry a jednu kulatou pixlu. Jenom ty krabice a kufry mají asi 500litrů, takže je to celkem slušné.

Šel jsem zavřít auto a chystal jsem se naskládat věci do Volva. Něž jsem ale došel zpět  na zahradu (parkoval jsem na ulici), čekalo mne překvapení. Můj syn tu hromádku sám nastrkal do zavazadelníku Volva. Napoprvé. Připomínám, že u Superba jsem to já - zkušený nakládač na rodinné dovolené - musel asi třikrát přeskládat. Tady to na první dobrou vypadalo takhle:


Když jsme pak trochu zatlačili, docpali jsme tam navíc jednu stěhovací krabici (72litrů) a dvě velké pixly s primalexem. Tedy nějakých 100litrů. 



A jak i zde je spousta místa kolem a šlo by dále optimalizovat. U obou aut jsem nevyužil prostor pod podlahou, který je zhruba stejně veliký. 

Jak je to možné? Kde je chyba? Lžou nám?

Chyba je pochopitelně v tom, že všichni papouškují velikost kufru převzatou od výrobce. A nikdo už neřeší co to číslo vlastně znamená. Když to začnete zjišťovat, tak vás nejprve zarazí tyto zjištění:
  1. Neexistuje žádná jednotná metodika, kterou by dodržovali všichni. Nejčastěji se setkáme s VDA v rámci standardu DIN 70020, který dodržují Němci. Ale neněmecká auta se toho držet nemusí a mohou objem počítat jinak.
  2. Stávající metody výpočtu objemu kufru jsou naprosto předpotopní. Spočívají v manuálním skládání unifikovaných objektů do kufru a počítání kolik se jich tam vleze. Proč tomu tak je, když existují přesné 3D modely celého vozu nechápu.
  3. Různě se fixluje. Například tím jak se využívají různé boční přihrádky, prostor pod podlahou atd.
  4. To číslo co se udává je to nejméně zajímavé ze všech co se dají změřit.
Měření dle té německé normy probíhá tak, že se do kufru skládají dřevěné hranolky o rozměrech 20×10×5. A tak se dají spočítat různé objemy.
  1. Kolik se toho naloží do výše roletky
  2. Kolik se toho naloží do výše střechy
  3. Kolik při sklopených sedačkách do výše roletky
  4. Kolik při sklopených sedačkách do výše střechy
  5. ...
Krásně to ukazuje obrázek publikovaný u Mercedesu C:
Obdobný přehled pro Superba ani Volvo jsem bohužel nenašel. A vlastně ani pro ostatní auta.
A právě to první číslo se objevuje v prospektech a celé komunikaci automobilek. Tedy naložení dřevěnými hranolky do výše roletky. A přesně to přepisují novináři a staví z toho žebříčky. V této metrice je Škodovka králem.

A ruku na srdce kombíkáři - koho zajímá naložení pod roletku? Kdybych měl tak málo věcí, kupuju si sedana. Mně zajímá převážně hodnota druhá, tedy naložení až o střechu.

Druhým kamenem úrazu je to, že reálná zavazadla jsou různě velká. Takže hodně záleží na průchodnosti a tvaru kufru. To se to skládá s malými hranolky. Francouzi dokonce místo nich sypou pinpongové míčky. Až budu potřebovat pašovat pinpongáče ve velkém, koupím si Peugeota.

Existují snahy toto zlepšit a informovat pravdivěji. Například tihle chlapíci vyvíjejí zjevně software, který by poskytl mnohem objektivnější informace: http://rmags.de/wp-content/uploads/2016/02/ATZworldwide-2-2016_Rmags.pdf . Je ale otázka, kdy se toto dostane do praxe. Bylo by to super, kdybychom u každého auta našli informace o různých metodách měření.

Závěrem

S nově nabitými poznatky je již triviální vysvětlit, proč se do kufru o deklarovaném objemu 575 litrů vejde více než do kufru s 633 litru. Jedná se o ignorování prostoru mezi roletkou a střechou.
  1. Roletka je u Superba ve výšce 55cm, u volva 37. Nicméně ta výška pak chybí nahoře. Pro onu marketingovou informace je to super. Místo kam se skládají hranolky je hlubší a to, že nad tím pak je méně prostoru už taktně zamlčíme.
  2. Prostor nad roletkou je u Superba silně zkosený.Takže do další vrstvy můžete plně využít ke stropy jen zhruba třetinu délky těsně za sedadly. U Volva je hranatý a ke stropu můžete nakládat stále. Jeho využitelnost je tedy mnohem větší.
A z toho plyne poučení, které je platné nejen u výběru aut. Než se začnete rozhodovat podle jednoho čísla, zjistěte si dobře co to číslo vlastně říká.
Čistě pro zajímavost, kdo jste dočetl až sem. Toho Superba prodávám. Ne kvůli malému kufru, ale protože chceme auto na hrubší zacházení ;-)





25. března 2014

Proč se narodila Etnetera activate

43485_82668_Logo_ETN_Activate_special_BLUE_RGB_226_80[1]K 27.2.2014 se do rodiny firem se značkou Etnetera narodila nová firma s názvem Etnetera Activate. Firma, kterou nyní vedu a ve které pracuji. Založení firmy je zajímavé samo o sobě. Založení firmy ve svobodném prostředí Etnetery je zajímavé dvojnásob. Zkusím zaznamenat alespoň některé postřehy, které toto provázely.

Trocha historie. Mojí i té firemní.

Nejprve trochu historie. Do Etnetery jsem nastoupil v roce 1999 jako C++ programátor. Firma tehdy byla stará dva roky a měla asi pět lidí. Panoval v ní chaos a neuvěřitelně inovativní a nadšená nálada. Klientům jsme pomáhali vstupovat na internet. Z nuly k prvním stránkám. Učili jsme se jak to dělat pořádně, padali na hubu a znovu vstávali.

Jeden silný zážitek za všechny. S Vaškem Bittnerem, zakladatelem firmy, jsme byli na jednání v Eurotelu. Tak kolem roku 2000 či 2001 Tam se nás zeptali, zda umíme WAP stránky. Podívali jsme se na sebe a řekli “No jasně.” Dali nám jednu z prvních Nokia 7110 v republice a zakázku na mobilní portál. Přišli jsme s tím zázrakem moderní techniky do kanceláří v bývalých kasárnách a celou noc jsme experimentovali s WAPem. To byla tehdejší představa operátorů jak bude vypadat mobilní internet. A na začátku o fungovalo opravdu špatně. Ale někdy k ránu jsme se naprosto nadšeně dívali na to, jak na tom telefonu svítí WAP stránka s Hello Word. Tedy trochu složitějším Hello Word, ale to je jedno.

Dost prehistorie. Mladší ročníky si laskavě najdou co byl Eurotel, Nokia 7110 a WAP.

Tohle asi zažil každý ve startupu. Kouzelné na Etneteře je, že i když postupně narostla na cca. 150 lidí, dokázala si udržet podobnou kulturu. Touhu dělat věci první a pořádně, hravost a neformálnost.

Já sám jsem prošel velmi dlouhým vývojem. Od programátora, přes kombinaci programátora a projekťáka, zkoušel jsem šéfovat týmům, obchodovat, konzultovat, analyzovat data. Nikdy jsem se nenudil a vždy jsem dělal to co jsem považovat za součást top trendů na internetu. Naučil jsem se za ten čas trochu JAVu, Python, Javascript, Mongo, Rko, AppScript, obchodování, finanční řízení, web analytiku, strojové učení, datamining, hodně o HTML a obecně fungování ekosystému postaveného na http protokolu, prezentačních dovednostech, řízení lidí a tak dále a tak dále. Ten list by byl hodně dlouhý. Je to mix soft a hard skills, který ze mně udělal velmi slušného univerzála s obchodním přesahem. Jinými slovy konzultanta.

To nejpodstatnější, co jsem v Etneteře našel, jsou ale lidé a vztahy s nimi. Lidé se kterými jsem vypil hektolitry alkoholu a pozvracel nejednu restauraci. Se kterými jsme dotahovali projekty a měli radost z úspěchu. A hlavně s lidmi, kteří nebyli zmrdi. Za celou tu dobu se nedostal na nějakou významnější pozici ve firmě člověk, kterého bych označil jako zmrda. Mockrát se takový člověk objevil, ale čistící schopnost firmy je obrovská, a ten člověk prostě nevydržel. Nemá se kam schovat.

Postupně jsem získal důvěru majitelů a stal jsem se minoritním akcionářem společnosti. Se symbolickými procenty, které dlouho finančně prakticky nic neznamenaly. Nikdy jsem ale nepracoval pro peníze, jsou pro mně vedlejším produktem života. Podobně jako třeba výkaly. Jsou užitečné a nezbytné. Mohou vypadat různě – často nevábně. Ale pracovat pro peníze mi přijde stejně nesmyslné jako jíst pro to, abych mohl kálet. Na podílu ve firmě proto měla největší hodnotu důvěra takto vyslovená. Podíl na tvoření celé firmy a jejího prostředí. Dostal jsem se do úžasné skupiny šesti lidí tažené či tlačené Martinem Černohorským. Každý s jinými názory, každý s jinými postoji. Dohromady spojeni sdílenými hodnotami a respektem. Tato skupina dokázala firmu rozumně a lidsky vést, takže 15 let bez vnějšího kapitálu dokázala růst, profitovat a být dobrým místem k práci. To není málo. Skoro bych řekl, že kromě mé rodiny je tato skupina to nejdůležitější co se mi v životě stalo.

Etnetera byla pro mně tedy téměř dokonalým zaměstnáním. Příjmy převyšující mé potřeby, skvělá parta a vysoká míra svobody. Co více si přát?

Proč tedy zakládat novou firmu?

Postupně se, ale mé přesvědčení “proč věci dělám” začalo odchylovat od většinového názoru lidí v Etneteře. Zatímco kolegové pociťovali uspokojení při vytvoření skvěle udržovatelného kódy a bezchybně postavené architektury JAVA aplikace. Daleko více mne zajímalo jak se lidé na tom webu chovají a jak jejich chování více usměrnit k cílům klienta. Nabaloval jsem tak na sebe další podobně smýšlející a postupně vznikl tým, který dělal web analytiku, PPC, kampaně, UX atd.

To byl rok 2009. Bylo to super, ale drhlo to. Základ je, když k přijdete ke kolegovi, který  potu tváře spustil před pěti dny nové eshop a řeknete:

“Člověče, tak jsme se dívali do Google analytics a pak jsme pro jistotu udělali uživatelský test. A tady je seznam věcí, které předěláme.”

Co si o vás pomyslí? Nic pěkného a právem. Naprogramoval to kvalitně, dle zadání, které se často od klienta měnilo na poslední chvíli. Makal o víkendech aby dokončil složité integrace. A teď mu ten pocit “hotovo” někdo rozdupe.

Stejně tak v mnoha dalších případech. Úspěšná virální kampaň je pro vás radost. Pro kolegy, kteří se starají o výkon naopak noční můra. A nevysvětlíte, že vás opravdu ani ve snu nenapadlo, že na tu věc tak to pozitivně zareaguje tolik lidí a jen těžko lze odhadnout, kdy v takovýchto případech nastává ten zlom.

Se vzájemným respektem lze tyto třecí plochy ohladit a fungovat. Což jsme posledních pět let nějak dělali. Někdy lépe, někdy hůře. Nejprve jako malé oddělení  a posléze jako dosti autonomní divize. Postupně jsme vyrostli a stali se předním implementátorem Omniture, naučili se nabízet kvalitní contentové strategie, PPC, pokročilý emailing a přinesli jsme na český trh téma personalizace. A čím dál více jsme cítili, že nás s firmou vyvíjecí a provozující weby spojuje méně a méně.

Ono totiž to “proč” vnímají i klienti. Vědí, že Etnetera ráda dělá weby. A tak nás automaticky považovali za jakýsi presale, který pomocí dat chce prokázat, že si potřebují objednat více programátorských mandays. Pokud spolupráce začala, zjistili, že tento názor není pravdivý. Ale stálo to hodně práce a energie. A jisté podezření vždy zůstalo. A naopak jsme vytvářeli očekávání, která mohla výt v rozporu s tím, co chtěla dělat původní Etnetera.

Nechápejte mne špatně – to co Etnetera umí je unikátní. Poctivý a kvalitní vývoj webových aplikací s velmi vysokou úrovní kontroly kvality není na českém trhu běžný. Mnoho firem umí dělat super weby, ale složitější aplikace nabastlí tak, že se pouze vytvoří technologický dluh. A mnoho velmi kvalitních firem umí vyvíjet a dělat systémovou integraci, ale zcela jim chybí UX pohled. A to nemluvím o provozu. I na mučidlech budu tvrdit, že pokud chcete postavit kvalitní infrastrukturu pro online projekt, nenajdete lepší tým než je ve sklepě té budovy na Letné.

Ale já měl kolem sebe sadu lidí, kteří stejně jako já v tomto nemají svoje srdce. Nezajímají je jednotlivé technologické komponenty webů. Zajímá je digitální business jako celek. Zajímají je data, které zákazníci zanechávají a baví je vymýšlení změn.

Ok. Co to tedy vlastně Activate je?

Activate je firma, které je stále Etneterou. Sdílí stejné lidské hodnoty. Humor, svobodu a zmrd free přístup.

A současně je firmou, která věří v sílu dat a poznatků v online podnikání. Chceme být klientům ucelenými průvodci v jejich rozhodování co vlastně dělat. Jaké jsou možnosti, jaká jsou dostupná data. Jaké jsou možné akce a jak poznáme, které akce fungují a které nikoliv.

Spojujeme kreativu s technickou znalostí a matematikou. Když děláme emailing nelekneme se ani API oho nástroje, ani nutnosti vytvořit model pro segmentaci databáze ani kreativní tvorby konkrétního newslettru.

To je naše poslání – uvolňovat sílu skrytou v datech, které klienti mají, či mohou mít. Navrhovat weby a digitální komunikaci na pevných základech.

Abych uvolnil tento potenciál, přesvědčil jsem majitele, aby vytvořili samostatnou firmu, která se soustředí pouze na toto. Spolupracující se sesterskou Etneterou, ale stojící na vlastních nohách.

Uvidíme jak se to bude dařit. Držte nám palce.

8. prosince 2013

Samsung Galaxy Note 3–milé překvapení

Před více než dvěma a půl lety jsem přešel z Windows mobile (těch starých, ne osmiček) na android, konkrétně na Google NEXUS. Telefon vydržel i nešetrné zacházení, což mu slouží ke cti. Nicméně čas běží a tak nastal okamžik vhodný na upgrade.

Protože je mou primární potřebou produktivita v práci, zvolil jsem nakonec Sansung Galaxy Note 3 z Datartu, jakožto špičkový telefon na hranici telefonu a tabletu. Pokud  máte zájem, nabízím pohled po cca. týdnu používání, kdy jsem se dostal telefonu lehce pod povrch.

Pokud vás zajímá takový ten přehledový "co to vlastně umí” pohled, tak dobrá recenze je třeba na smartmania. Já se soustředím na subjektivní pocity a na to co v recenzích a specifikacích nenajdete

Co jsem od toho telefonu/phabletu/bazmeku čekal

  • LTE (pokrytí se ke mně nezadržitelně blíží a chci být připraven)
  • Vysokou kvalitu zpracování atd. Nekupuji si zařízení na rok, ale na dva až tři roky
  • Produktivitu – vyšší možnost základní reakce na emaily, basecampy apod.
  • Náhradu papírového bloku díky peru.

Ve finále by měl být tento přístroj tím jediným co si beru na schůzku, kde se neprezentuji, ale jen se bavím a dělám si poznámky. Žádný notebook, žádný blok, který pak hned ztratím.

Co jsem si potvrdil z recenzí

Jen velmi telegraficky co jsem od telefonu čekal a co jsem opravdu dostal:

  • Super výkon – no comment. Aplikace, které předtím byly děsuplně pomalé (Chrome) jsou najednou rychlejší než průjem
  • Velký a skvěle čitelný display
  • Doporučuji i pouzdro – je vychytané a telefon je s ním o mnoho lepší

Velmi slušná je i výdrž baterie. Přeci jenom 3200mAh je 3200mAh. Pokud telefon plně nabijete vydrží dva dny mého provozu v pohodě a třetí den se začínám trochu bát. Pro zajímavost můj typický den zahrnuje mimo jiné minimálně hodinku a půl toho, že sedím ve vlaku a telefon mi dělá hotspot pro připojení k internetu. Dále intenzivní volání, poznámky, přehrávání hudby. Moc nepřehrávám video ani valně negamesím.

Drobným problémem ale je pomalé nabíjení. Zejména pokud nemáte USB 3 kablík nebo příslušný port. Pokud telefon nabíjíte z USB 2, tak to fakt trvá. Pokud například dělá hotspot a dobíjíte jej z USB 2, tak víceméně zůstáváte na svém. Žádné nabíjení se nekoná.

Jak je to s tou produktivitou a psaním

Hlavní motivace k nákupu byla produktivita práce. Jak píši v článku o Nexusu, přechod na android byl, z hlediska možnosti používat telefon k práci, krok zpět. Představa, že si na klávesnici cokoliv zvládnete poznamenat během jednání, nebo nakreslit schéma prstem bylo prostě úplně mimo. Proto se mým věrným společníkem stal starý dobrý blok a tužka. Což má jeden problém. Nedokáži si v papírech udržet pořádek. Takže jsem ztratil několik jednání ze schůzek, které jsem objevil po pár týdnech v jiném batohu atd.

Chvíli jsem si hrál s možností zakoupení pera Livescribe, ale odrazuje mne cena tohoto jednoúčelového zařízení a zejména nutnost neustále dokupovat speciální papír.

Shrnutí: Galaxy Note 3 je bez problémů nahradí papírový blok

Trochu detailněji. Používám vestavěnou aplikaci S Note synchronizovanou s účtem Evernote. Nesnažím se o žádné OCR atd. Prostě “scan” zápisu spadne do kolonky INBOX a následně jej zpracuji na počítači.

Dělám si tak zápisy ze schůzek, náčrtky, malůvky malůvky. Viz ukázka.

Tmp_1[1]

(komu by se zdálo, že je to nečitelné, tak takhle píšu normálně – naskenovaný papír by vypadal plus mínus stejně).

Rychlost je skoro shodná jako v případě psaní na papíře, chce to jen minimální cvik.

Co je fantastické je, že do S Note lze libovolně přidat multimédia. Do zápisu si tak nafotíte vizitky nebo tabuli, kde jsme čmárali při vymýšlení. Velmi užitečné.

Další báječnou funkcí jsou výstřižky pomocí pera. Kdykoliv kliknete perem, vyberete oblast a ta se zapamatuje. Tento screenshot pak můžete domalovat a uložit si je, poslat atd.

Tím, ale užitečnost pera nekončí. Všechny vstupy můžete dělat i pomocí psaní s rozpoznáním písma. Můžete si rychle napsat telefonní číslo a zavolat na něj. Nebo zadávat text jen psaním. Je to překvapivě funkční.

Za drobnou vychytávku pak považuji fakt, že se telefon aktivně brání ztrátě pera. Vyndáte-li pero a následně uděláte několik kroků s telefonem, hned se připomene.

Výsledek je tedy, že si beru nyní na schůzky opravdu jen telefon. Neruší jako notebook a je to fajn. A díky velké výdrži se nebojím, že mi cestou chcípne.

Milá překvapení

Vyslovenou radost mi udělaly utajené drobnosti. Většinou si koupíte věc, kterou výrobce vychvaluje, recenzenti to papouškují a vy pak zjišťujete jak se věci mají. A není to vždy tak růžové.

V tomto případě to bylo právě naopak! Několikrát jsem našel funkci, kdy jsem si řekl: “Jéé to je super, nechápu, proč se tím nechlubí!”.

  • Prokol ANT+ o kterém jsem se nikdy nedočetl, že jej to podporuje. ANT+ je takový energeticky nenáročný brácha Bluetooth, který se hojně používá ve sportovní elektronice. Typicky se pomocí ANT+ přenáší signál z hrudního pásu nebo snímače na kole do hodinek či tachometru. A Note 3 toto podporuje. Takže s ním mohu spojit hrudní pás, kolo či digitální váhu
  • Spolu s telefonem dostanete možnost si na dva roky zvětšit Dropbox na 50GB. To se hodí. A telefon Dropbox používá pro zálohy apod.
  • Dostanete aplikaci a roční předplatné časopisu REFLEXu. To se hodí.
  • Instalovaný fit program S Healt je super nástroj na sledování kondice. Umožňuje evidenci váhy, tlaku, počtu nachozených kroků, tréningů, kalorického příjmu atd. Je to asi nejlepší aplikace této kategorie co jsem viděl.
  • Dálkové IR ovládání – telefon má IR diodu a pomocí instalovaného programu Samsung Watch jsem zatím ovládl všechny televize co jsem potkal, domácí projektor i AVR centrum. Konec otravných televizí v hospodách se blíží, muhehehe. Tedy dokud nezačnou přelepovat IR receivery.
  • Celá sada možností jak streamovat obsah z te;lefonu. Telefon podporporuje přes redukci microUSB –> HDMI (nutno dokoupit) přenos obrazu kamkoliv co podporuje HDMI MHT (dnes skoro všechno). Dále tu máme Samsiung link, Samsung miroring, DLNA, … Prostě pokud jste jen trochu šikovní snadno dostanete obraz a zvuk z mobilu na cokoliv trochu chytrého v okolí.
  • Velmi povedený správce času a úkolů S Planer a pěkné kontakty, podstaně lepší než google aplikace.
  • Perfektní signál – LTE je super, ale i na GSM/3G síti je to výrazně lepší nez Nexus. Po ceste vlakem domů jsou pro nexus dvě místa v 3G signálu. Galaxy Note celou cestu udrží 3G. Typická Praha pak vypadá takto (operátor je O2):

image

 

Drobná zklamání

Plusy převažují, ale je i pár věcí co mne nepotěšily.

  • Mizerný foťák – jakmile je trochu šero, má problém.
  • Občasná nestabilita – tu a tam vidíte nějakou tu “… com.samsung…. přestal pracovat”. Jednou  jsem musel vyndat baterku. Čekal bych větší odladění.
  • Zklamáním je i S Voice, tedy možnost ovládat telefon hlasem. Bohužel to nepodporuje češtinu. Což o to, nemáme problém s angličtinou a tak mi fungují povely “Play music” nebo “open calendar”. Ale jak proboha mám vyslovit “Call Tereza Nováková” nebo “Navigate to Hradec Králové” aby to telefon chytil fakt netuším. Českou výslovnost to nedá a mé pokusy komolit to rádoby anglicky jsou k ničemu. Stejně tak čtení SMS v handsfree mode je spíše úsměvné. Takže pěkná funkce k ničemu.

 

Suma sumárum

Jsem nadšen! Bál jsem se toho jak se mi bude s takto velkým telefonem pracovat a je to super. Člověk si velmi rychle zvykle jej nosit v kapse, ovládat a využívat.

Napjatě čekám na update SW a zejména Android KitKat. Pokud trochu odladí stabilitu a případně přidají podporu češtiny pro S Voice, tak bude telefon dokonalý.

11. prosince 2012

Na stojáka v Etneteře–aneb my už o židle nebojujem

mf-standing-desk_locusb[1] Etnetera (pozor nově bez mezery) je celkem bláznivé místo, kde se lidé nebojí experimentovat nejrůznějšími způsoby. Před pár lety se jednalo převážně o hraní si s různými technologiemi. S jídlem roste chuť a tak přišel velký sociologický experiment přerodu ve svobodnou firmu. A ani to není dost a tak jsme minulý týden začali experimentovat sami na sobě. Konkrétně jsme zkoušeli jak se v práci stojí.

Proč by někdo měl něco takového dělat? Inu říká se, že je to celkem zdravé. A dává to i smysl. Lidské tělo je stavěno na chůzi, běh, pohyb, ležení. Jenom to sezení je z hlediska lidského revoluční novinka. A tak slečna evoluce zatím v klidu vyčkává, zda má smysl se nějak adaptovat nebo zda nás to zase přejde. Případně, zda nevyhyneme jako vakovlci. Existují tedy mraky studií popisujících důsledky dlouhodobého sezení a toho počítačového zvláště. Kromě studií je tu pak i krutá objektivní realita bolavých zad a dalších problémů. Ale jak z toho ven? Jedním z řešení je měnit pozici svého těla. Problém totiž není v sezení jako takovém, ale v dlouhodobé neměnné pozici. Tělo chce změnu. A to častější než osm hodin sedět a hodinu hopsat ve fitku.

Řešením je právě trávit část pracovní doby v jiné poloze než na židli. Konkrétně ve stoje.

Začal s tím kolega Martin Holečko, který sehnal několik stolů s polohovací deskou. Tedy stolů, kde velmi jednoduše můžete změnit výšku. Z normálního stolu se během okamžiku může stát stůl vysoký jako barový pul. Odhodíte židli a stojíte. Když tato poloha nevyhovuje, stůl se opět  snadno sníží, židle přisune a sedíte. Kouzelné. Pohyb desky je řešen buďto elektricky nebo pomocí protizávaží.  Stoly nyní kolují po firmě a zájemci si mohou zkusit, jaké to je s nimi pracovat. Já jsem právě skončil s čtrnáctidenním testováním stolu Humanscale Float , a rád bych se podělil o postřehy z tohoto netradičního experimentu.

První den s novým stolem byl ve znamení řešení drobných problémů.  Stůl byl příliš lesklý, takže na něm odmítala jezdit myš a sháněl jsem po firmě podložku. Pak jsem zjistil, že při vytaženém stolu nedosáhne síťový kabel. Pak jsem stále štěloval pozice desky, monitoru, docking station atd. Pak jsem zkoušel namontovat monitor na držák, ale potvora neměl ty správné místa na šroubky.  Ale tyto drobné nezvyklosti se během prvního pracovního dopoledne urovnaly a víceméně hladce jsem přešel na stojací režim. Z nadšení jsem pak stál cca. čtyři hodiny v kuse celé odpoledne, až mne začaly bolet lýtka.

Druhý den, vyzbrojen teoretickými poznatky z internetu (http://www.etnetera.cz/cz/37503-pribehovani/pribehovani_121017_seste.html + související odkazy) jsem začal pracovat o něco systematičtěji. Začal jsem střídat  stání/sezení v pravidelných intervalech po cca. jedné hodině. Ve fázi stání jsem stál bos na balanční podložce. A tento režim jsem udržoval a zdokonaloval po zhruba celou dobu.

  • Celkově jsem stál zhruba v polovině času, cca 3 hodiny denně. Další cca. 2d hodiny jsem seděl. Zbytek jsem byl někde jinde. Oběd, schůzky, porada vedle.
  • Během celé akce jsem necítil žádné negativní jevy. Subjektivně se trochu zlepšila bolest v zádech se kterou bojuji poslední dva měsíce, ale to mohlo být souhrou více faktorů. Každopádně se nezhoršila, což se mi stává při sezení na špatné židli.
  • Klíčová je obuv. I pohodlná bota na chození není dobrá na dlouhé stání. Ideální je stát bez bot na měkké podložce. Ta by měla býti dostatečně velká aby člověk mohl přešlapovat. Drobným problémem je pak nutnost odsunování podložky, když si člověk chce sednout na židli.

Zajímavé jsou ale změny, které stání způsobí v pracovním režimu

  • Sezení i stání se hodí pro jiné činnosti – pokud pasivně čtu delší texty nebo jenom rutinně jedu emaily, je přirozenější si k tomu sednout. Naopak činnosti, kdy se člověk do práce více noří (psaní kódu, hrabání se v datech, hrabání se v excelových vzorečkách) je lepší stát. Dokáži se pak daleko lépe soustředit.
  • Neuvěřitelně se zvětší akční rádius – najednou není problém mít po stole rozložené papíry. I kolegové, tiskárna či kávovar jsou najednou podstatně blíž. Prostě se nemusíte zvedat. Je to blbost, ale funguje to.
  • Naprosto se změní interakce s lidmi, kteří ze mnou přijdou.  Když sedím a někdo přijde je to vždycky trochu divné. Stojí nade mnou, já se zakláním a nevědomky tak zaujímám obraný postoj. Když se mnou chce něco probírat musí si přitáhnout židli. Ale když stojím je to vše přirozenější. Prostě vstoupí do mého pracovního prostoru naprosto plynule a rovnoprávně.
  • Když stojím jsem soustředěnější – je to neuvěřitelné, ale je to tak. Je daleko menší tendence opustit úkol a začít dělat něco jiného. Netuším proč to tak je, ale výsledek je velmi příjemný. Prakticky jsem mohl opustit moji oblíbenou pomůcku pomodoro, kterou se jinak dokopávám k udržení soustředění na jeden úkol.
  • Trochu rušivé je, že se člověk dívá na ostatní v místnosti trochu svrchu.
  • Stání je paradoxně náročnější na prostor než sezení. Stůl je stejně velký a navíc trvale řešíte kam odsunout židli, když ji zrovna nepotřebujete. Takže pro optimalizaci kanceláří to nebude to pravé.

No a jaký je z toho dojem? Velmi se mi to líbilo. Možnost změny pozice je strašně zajímavá a věřím, že to tělu prospívá. Navíc to má zajímavý dopad na způsob práce. Takže až se stoly budou kupovat na ostro, budu stát první v řadě.

10. května 2012

Hledá se smysl pro humor …

Český národ je pověstný svým smyslem pro humor. Ten je velmi svébytný a pomohl nám přežít nejedno nelehké období. V poslední době však narážím na čím dál více alarmujících náznaků toho, že se smysl pro humor  možná kamsi vytrácí. Posuďte sami.

 

Důkaz první: www.femistky.com

Prastarý recesistický portál parodující ad absurdum pózy militantních feministek. Pardón studentek genderových studií.  Původní články byly velmi zábavné, poslední dobou trošku křečovité. Ale to nevadí. Každopádně si přečtěte jakoukoliv debatu u článku. Třeba http://www.feministky.com/manzel-mi-krade-vzduch-abych-umrela. Také máte pocit, že drtivá většina diskutujících nedokáže rozlišit mezi parodií a vážně míněnou informací? Nebo je i celá diskuse fake?

 

Důkaz druhý: www.strach.cz

Dobrá, u feministek to ještě vezmeme. Prostě se parodii nepodařilo překonat originál. Ale co tato diskuse: http://strach.cz/drabek-mlade-nedesi-pracovat-po-smrti/ ?! Opravdu někdo nedokáže rozpoznat o co se jedná? Cože?!

 

Důkaz třetí: www.zitbrno.cz

Ve světle tohoto už se nesmíme divit, že kolem www.zitbrno.cz vznikla velmi podařená mystifikace. Kdy v jednu chvíli nikdo nevěděl, co je vlastně oficiální informace a co je hacknutý web.  Nejen čtenáři, ale zejména i sám magistrát a mediafax skočili na špek. Ostatně on ten originální koncept od magistrátu je recesi velmi blízko, takže se jen těžko divit.

A vrcholem je ….

Jako správný středočech jsem si to nejlepší nechal na konec. Facebook pana hejtmana Davida Ratha rozhodil i mne: http://www.facebook.com/rath.david.

image

Rozhořčená reakce na recesistický článek. Mimochodem nikoliv první. O kus dál se pan Hejtman pobuřuje nad útokem hnutí Anonymous, o kterém informoval taktéž Infobaden.cz. A k tomu ta diskuse! Dobrá, že to nepozná pan Rath bych tak nějak snesl. Kdyby chybějící smysl pro humor byla jeho nejhorší vlastnost, tak zapálím v Hostivickém kostele svíčku. Ale jak to, že ani normální lidé nechytnou o co jde? A nebo na FB prostě normální lidé nejsou? Jak to, že je nenapadne si ověřit, zda je profil opravdu Rathův? Takže se rozhořčují nad pobouřením fiktivního Ratha nad fiktivním Drábkem.

Lidé – proboha, neberte to tak vážně. Smáli jsme se (údajně) za druhé světové. Smějme se i teď.

26. března 2012

Mé drahé České dráhy …

Trochu opožděně si dovolím reagovat na zavedení segregovaných vagónů pro ženy ve vlacích Českých drah. Jak jsem již několikrát psal, vlakem jezdím rád. Považuji jej za velmi racionální způsob přepravy a rozhodně nesouhlasím se současnou politikou utlumování železniční dopravy, kterou pak logicky zastupuje podstatně dražší doprava silniční. Ostatně se stačí podívat za naše hranice, kde nalezneme velmi dobře fungující  železnice. A překvapivě se to nestalo zavedením separovaných částí vlaku. Třeba to půjde i tady.

To by v tom ale nesměl figurovat státem držený moloch zvaný České dráhy. Troufám si tvrdit, že dokud tato organizace bude dominovat českým kolejím, pak zcela chápu averzi značné části populace k jízdě vlakem. A to rozhodně nejen žen. Mnoho lidí zvyklých na určitý standard prostě cestu vlakem chápe jako špínu. Kde je ten pes zakopán? A jak to změnit? Mám dva velmi konkrétní návrhy.

Ty vycházejí z mého cestování na trase Kladno – Praha a někdy i dál. Především je nutné poznamenat, že služba jako taková je dobrá. Vlaky jezdí rychle (úměrně stavu trati), v rozumných intervalech, na čas. Jízdní soupravy jsou vesměs v dobrém stavu, čisté s fungujícími záchody. Ostatní cestující jsou v drtivé většině pracující lidé a podnikatelé všech profesí, studenti atd. Tedy žádná svoloč, kvůli které bych se vlaku štítil. Kde se ale člověk (a tím spíše žena) zvyklý na určitý standard služeb zarazí jsou dva hlavní body:

  • Když vystoupí z vlaku na nádraží
  • Když musí vstoupit do interakce s téměř jakýmkoliv zaměstnancem

Pokud chtějí české dráhy zvýšit atraktivitu cestování vlakem pro ženy, doporučuji se silně soustředit právě na tyto dva body. Jako perličku na dortu pak můžeme diskutovat o vhodnosti kupé pro ženy, albíny, pštrosy a  podobnou havěť.

7. března 2012

Zajímavé knihy o svobodě v práci

Jak jsem psal v minulém příspěvku, na setkání v HUBu mi došlo, že svoboda v práci je širší pojem. A že při úvahách na toto téma není dobré se soustředit jen na kontext jedné relativně uzavřené firmy.  Dovolil bych si doporučit několik knih, které unikají hlavnímu proudu propagátorů svobodných firem. Pokud vás zajímá co to vlastně je svoboda v práci, pak se vrhněte na tyto knihy http://www.peoplecomm.cz/knihy#books.
Já se pokusím upozornit na několik zajímavých publikací, které apriori o tomto nehovoří. Ale překvapivě mají k tématu co říci.

Fareed Zakaria: Budoucnost svobody

Budoucnost svobody - obálkaVelmi zajímavá kniha pojednávající o demokracii. Autor je Ind a proto se mí velmi líbilo srovnávání procesu demokracie v Indii (o kterém jsem předtím nic nevěděl) a třeba v Čechách. Z hlediska věcí zajímavých pro naši věc bych vypíchl tři body:
  • Demokracie a liberální prostředí jsou dvě odlišné věci. Demokracie samotná může být bez liberálního prostředí pěkně hnusná tyranie většiny. I ve firmě nelze zvyšovat podíl spolurozhodování bez jistoty, že lidé se budou chovat slušně. Ústavní liberalismus na úrovni státu musí ve firmě suplovat firemní kultura a sdílené hodnoty lidí.
  • Svoboda vzniká z bohatství práce. Ale zadarmo není. Jak se zdá na cestě ke svobodě hodně záleží na tom jak se lidé mají. Pokud špatně, svobodě se nedaří. Výjimku tvoří státy, jejichž bohatství je postaveno výhradně na přírodních zdrojích. Tedy Rusko a různé ropné emiráty.  
  • Svoboda vzniká z jinakosti a z bojů o svobodu – nic není zadarmo. Svoboda, respektive její evropský model je důsledkem staletí válek a bojů o vliv. Mezi státy, mezi církví a státem atd. Stejně tak i silná firma musí mít silnou vizi nebo silného vnějšího nepřítele, nebo společný boj s něčím.

29. února 2012

Postřehy z druhého setkávání ke svobodě

Tento blog jsem nyní lehce zanedbával. Jedním z důvodů bylo i ponoření do nové výzvy v Etneteře. Tou výzvou je přerod firmy z hierarchicky řízené organizace svázané ISO předpisy na svobodnou společnost. Kdo nevíte co to je, podívejte se na www.peoplecomm.cz, kde Tomáš Hajzler vytváří informační rozcestník k této filozofii řízení.
Na této transformaci se podílím seč to jde, protože rezonuje s mými názory na fungování světa. Je to veliká legrace a strašně mne to baví. Velký dík patří i Tomášovi, který to v Čechách za poslední rok rozjel. Dal neuvěřitelné množství energie do propagace myšlenky, dal dohromady zajímavé lidi a celkově rozhýbal něco velkého. Nebo něco co velké vypadá – to rozhodne až budoucnost. Konkrétně my.
Jestli chcete podívejte se na videa z konference Svobody naživo.
3323907509_35e8aa6474[1]
V pondělí ráno mne Martin Černohorský požádal, zda bych místo něj nešel jako předskokan na druhé Setkávání ke svobodě. Nejprve se mi  moc nechtělo. První setkání jsem si díky časovému presu moc neužil a na úterní večer jsem měl jiné plány. Nakonec jsem ale souhlasil a vyplatilo se to. Zkusím shrnout postřehy z toho proč se to vyplatilo. Budou určeny hlavně návštěvníkům akce, ale snad osloví i náhodné kolemjdoucí. Již teď se na twitteru množí pochvaly lidí, které ten večer nabil energií apod. Nemám tyhle přirovnání a vnitřní energie moc rád. Možná je to pozůstatek studia na FEL, kde jsem si příliš často v laborce sáhl na reálně měřitelnou elektrickou energii a bolelo to Mrkající veselý obličej. Zkusím to popsat z mého pohledu.

11. prosince 2011

Územní plán města Kladna – aneb Stopařův průvodce naživo.

2011-12-09_231643 Seděli jsme u známých, popíjeli svařené víno červené a kamarád povídá. ¨

“Tak jsem včera šel podepsat tu petici proti obchvatu”

“Cože?” řekl jsem nevěřícně. Jaký obchvat? Jakou petici?

A tak jsem náhodou dozvěděl, že město Kladno, kde žiji v tichosti schvaluje zásadní dokument – územní plán.

Pravidelně mi do schránky přistává kladenský deník, kde se radnice chlubí kde čím. Od nových laviček, před hrdinské kousky městské policie. Ale o tom, že chystají něco takového ani vidu, ani slechu.

Naštěstí jsou lidé, kteří se nenechali odradit zamčenou registračkou ve sklepě, schovanou za dveřmi s nápisem “Pozor leopard!” Skupina architektů se o povedené akci dozvěděla a dokázala vzedmout vlnu zájmu veřejnosti. Na webu http://upkladno.kvalitne.cz a facebooku http://www.facebook.com/pages/Uzemní-plán-města-Kladno/308999959123981 informují o chystaném plánu. Zformulovali své námitky a získali dostatek podpisů aby mohli veřejnost zastupovat. A dokonce dosáhli prodloužení lhůty pro podávání námitek. Dokonce magistrát organizuje další veřejné slyšení a tentokrát i zveřejnil, kde je. Sice je oznámení schované na stránkách http://www.ohkkladno.cz/ pod nevinným odkazem  “Beseda Magistrát Kladna”, ale je to krok vpřed!

 

A to je hrozně důležité, protože navržený koncept opravdu není povedený. Obsahuje desítky nedodělků a zvěrstev. Je realizován architektem, který Kladno nezná, a který podstřelil cenu ve veřejné zakázce. Za malé peníze pak odvedl mizernou práci. Díky, ale nechci. A jsem rád, že v tom nejsem sám.

Takže prosím pro všechny – pokud jste kladeňáci – hned se na to vrhněte. Studujte, připomínkujte, piště na radnici. Šiřte dále. Pokud někoho z Kladna znáte – pošlete mu to. A pokud jste odjinud, tak si prostě jen vemne ponaučení. Když se nebudete zajímat o místní záležitosti, tak se pak nedivte žlutému bagru pod oknem. A nebo vogonské demoliční četě na orbitě.