18. ledna 2020

Bazarový SCAM - podvody kolem aukro.cz, bazos.cz, sbazar.cz apod.

S novým rokem jsem se rozhodl trochu provětrat skříně a na různé inzertní servery jsem vystavil spoustu věcí co by se ještě mohli někomu hodit. A byl jsem překvapen zájmem. První reakce se dostavily skoro hned.


Trochu mi zkazilo náladu, že prakticky všechny reakce byly podvody. V tomto článku se pokusím sesumírovat jak takový podvod poznat. Cíl je jednoduchý:

Chci varovat co nejvíce lidí, kteří by snad byli v pokušení uvěřit, že pan Smith z Londýna opravdu rád zaplatí za jejich sjeté zimní pneumatiky, které náhodou našel na Bazoši. Nezaplatí a vy spláčete nad výdělkem.

V článku jsou shrnuty moje poznatky s komunikací s cca. 15 podvodníky. V některých případech jsem ze zájmu v komunikaci pokračoval, abych zjistil jak to vlastně funguje.

Jak tyto podvody fungují

Princip podvodů je jednoduchý. Podvodníci skenují bazary a kontaktují prodejce, zda je zboží ještě volné. Pokud ano, tak nabídnou jeho odkup a to velmi rychle a bez diskusí o ceně. Identifikoval jsem tři typy podvodů:

  1. Falešné potvrzení o převodu peněz
  2. Paypal phishing
  3. Falešná výměna zboží
Na tato schémata jsem narazil na všech serverech, kam jsem dal inzerát. Tedy bazos.cz, sbazar.cz, annonce.cz a aukro.cz.

add 1) Falešné potvrzení

Postup je jednoduchý. Podvodník se s vámi rychle dohodne na ceně a to včetně dopravy. Vyžádá si od vás číslo účtu a slíbí poslat peníze převodem. Následně vám přijde falešné potvrzení z banky. To tvrdí, že banka má pro vás peníze a ty budou uvolněny poté co odešlete zásilku. Takové potvrzení vypadá například takto:




Asi netřeba zdůrazňovat, že jde o podvod. Email je z jakési pofidérní domény a nic takového jako uložení peněz dokud nezašlete číslo balíku žádná banka nenabízí. Lze ocenit jemný humor, kde se to tváří jako ochrana proti podvodům na internetových aukcích. Pokud byste zboží odeslali, už jej nikdy neuvidíte a peníze také ne. Pravděpodobně jej prodají po anglických bazarech.

Já jsem u tohoto skončil. Zvažoval jsem  vytvoření falešné stránky nebo dokonce zaslání nějakého balíčku s něčí pitomým.

Bilance pokud naletíte: ztracený čas, ztracené zboží, zaplacená doprava do UK.

add 2) PayPal phishing

O něco zákeřnější je velmi podobná varianta s posláním peněz na PayPal účet. Podvodník si vyžádá váš paypal účet. A pak přijde podvodný email tvářící se jako potvrzení od PayPal. Ale pozor - je to pochopitelně podvod a ještě navíc vede na podvrženou stránku s loginem.

Pokud byste se tedy chtěli na to "potvrzení" podívat, tak zadáte svůj login a heslo. Následně předpokládám dojde k vykradení účtu, ke kterému máte většinou napojenou kartu atd.

Bilance pokud naletíte: vyluxovaný paypal a možná i připojená karta

add 3) Falešná výměna zboží

Tento podvod je nejrafinovanější a v jistém smyslu nejhorší z hlediska následků. 
Podvodník někde (typicky na ebay) inzeruje zboží, které nemá. Zato má velmi lákavé ceny.

Takže má například zájemce o iphone za 1000,- EUR. Najde váš inzerát, kde prodáváte houpacího koně za 100,- EUR.

S vámi se dohodne na okamžitém odkupu, vyžádá si PayPal nebo bankovní účet a ten předá zájemci o iphone. A tento zájemce zaplatí. Vám najednou přistanou na účtu peníze. Skutečné peníze, žádné sliby. A ne 100,- EUR ale 1000,- EUR. Vy pošlete zboží a podvodník napíše, že se překlepl a požádá o vrácení přeplatku na Western Union nebo jiný anonymní způsob.

Vy pošlete někam 900,- EUR a druhý podvedený mezitím čeká na svůj iphone. Když jej nedostane, pravděpodobě to začne reklamovat. Najde vás, protože zná váš účet a reklamuje to přes banku nebo paypall. Podvodník mezitím zmizí, nekomunikuje.

Ta situace je velmi špatná, protože vy jste přijali peníze a jste dohledatelní. Paypall / banka může vymáhat jejich vrácení, protože nebylo protiplnění a vlastně jste je dostali omylem. Vaše zboží mezitím někde cestuje a vy jej nikdy neuvidíte.

Bilance pokud naletíte: ztráta peněz a ztracené zboží.

Jak je poznat

Naštěstí velmi jednoduše - podvodníci naštěstí komunikují anglicky. Maximálně mají připravený první dotaz česky a hned poté přejdou do angličtiny. Dále tu jsou tyto znaky:
  1. Nediskutují o ceně
  2. Vlastně se moc nezajímají o produkt, neptají se zda je v pořádku atd.
  3. Tlačí na čas. Někdo to chce jako svatební dar, někdo odjíždí na dlouhou námořní cestu, někdo jede na misi do Afghánistánu a nutně tam potřebuje můj foťák.
Vlastně je to všechno strašně průhledné a nechápu že na to někdo skočí. Ale podle internetových fór asi ano.

Jak reagovat

Velmi snadná rada: nereagujte, nebo prostě na anglický dotaz "Is your XYZ still for sale?" odpovězte "No". Neexistuje cesta jak vyhrát. Nemá smysl to řešit s policií. Jediné, co můžete dělat je podvodníka zabavit. Během toho co komunikuje s vámi nemá čas podvádět někoho jiného. To byla i moje motivace.

Pokud se do tohoto chcete pustit, tak si nejprve dobře rozmyslete, zda do toho jdete:

  • musíte si být hodně kosti v kramflecích kolem počítačové bezpečnosti. Dokázat 100% poznat phishing, poznat podvržený email, vědět jak otevřít přílohu bez rizika v nějakém sandboxu atd. 
  • musíte být připraveni na nátlak. Podvodník je v informační výhodě. On o vás ví poměrně dost. Na bazaru jste pravděpodobně uvedli svoje jméno, telefon, email. On je naopak anonymní. Připravte se na vyhrožování policií, mafií, rozčilené telefony apod. 
  • chce to čas. 

Zajímavé zdroje

Pokud vás téma zajímá, tak se můžete mrknout například sem:





17. ledna 2020

Stavíme koptéru - díl třetí - přestavba

Blíží se konec tohoto miniseriálu. Koptéru jsem si postavil a provedl jsem s ní první lety. Tento článek pak shrnuje na co jsem během cca. týdenního každodenního létání přišel.

Koptéra padá a vrtule jsou ostré

Létání s koptérou v acro režimu je super zábava. Ale musíte se smířit s tím, že prostě budou havárie. Nelze se tomu vyhnout. Postupně zkoušíte přemety, zkoušíte nízké průlety, ostré zatáčky. A dříne či později to nevyjde a vy spadnete. Platí to co na lyžích. Kdo nepadá jezdí pod své možnosti. A nebo dojde k poruše a koptéra spadne.

Jak jsem koptéru postavil, tak jsem s tímto nepočítal. Zvyklý na lety se superstabilním DJI Mavic jsem prostě pády nečekal. A stálo mne to docela dost peněz. Proto doporučuji - než opravdu půjdete létat, tak věnujte čas zpevnění koptéry, aby něco vydržela. Já jsem to neudělal a co se nestalo:

  1. Neměl jsem upevněnou anténu RC přijímače. Jen mi tak plandala dozadu. Takže se nevyhnutelně dostala při nějakém manévru do vrtulí. Ty ji poškodily, tím koptéra ztratila signál, přešla do failsafe a spadla.
  2. Neměl jsem pořádně upevněný balancer baterie. Ten se dostal do vrtulí. Ty jej odsekly. Tím se baterie ztratovala. Koptéta spadla, baterie naštěstí nezačala hořet.
  3. Neměl jsem dobře připájené kablíky. Při nějakém pádu se opakovaně některý pájený spoj uvolnil
  4. Měl jsem moc dlouhé kablíky, takže měly tendenci se dostat z těla koptéry. Na dosah vrtulí.  Dál už to uhodnete.
  5. Neměl jsem upevněný pořádně pípák, ten se utrhnul. ...

Co je zajímavé - nikdy se nic závažného nestalo. Rám a vše podstatné vydrželo. Jedinou opravdovou ztrátou byl VTX modul, který se mi nenávratně mechanicky rozbil díky chybnému uchycení antény.

Jak tedy udělat odolnou koptéru?

Hned na začátku se soustřeďte na pár věcí.

Kvalitní pájení

Zpočátku jsem se s tím moc nemazal. Pájel jsem jak jsem byl zvyklý z různého bastlení kolem Artduin apod. Tedy aby to drželo a pošel tím signál. To ale u koptéry nestačí. Je opravdu potřeba aby spoj držel mechanicky a perfektně vedl. Tedy hladké, lesklé kapičky. Vyplatí se raději přeájet, než nechat něco se může ukázat jako studený spoj.

Chráněná RC anténa

Existuje velmi dobré řešení, které se dá najít na internetu a já hlupák jsem jej neznal. Anténu lze přichytit ke konci stanovací eletrikářské pásky pomocí smršťovačky. Výsledek je anténa, které nikde nevlaje a nemá šanci se dostat do vrtule. Doporučuji.

Upevnění VTX a video antény

Na prvním modelu jsme měl anténu přímo našroubovanou přes SMA konektor na videovysílač. Ten byl chycený stahovacíma páskama k rámu.To se ukázalo býti chybou. Při pádu se náraz přenesl právě na ten videovysílač a SMA konektor se z destičky odlomil. 

Řešení, které zkouším je videovysílač namontovaný nad flight controler od kterého vede pigtail k anténě. Pigtail tak slouží jako nárazník pro případ opětovného nárazu antény.

Obě řešení antény jsou na následujícím obrázku.Tu VTX jsem pak chytil jinak. Ale princip je stejný.


Ochrana baterií

Při pádech se mi také dost odíraly baterie a jednou skoro vyklouzla. Existuje několik metod jak je trochu lépe chránit. Já jsem zvolil natažení staré cykloduše. Baterka neklouže a guma dává jakous takous ochranu proti oděrům.


Zlepšení FPV přenosu

Z prvních letů jsem byl docela rozpačitý i z kvality přenosu do brýlí. Ano něco bylo vidět, ale žádná sláva. Posuďte sami.


Obraz není nic moc. Klepe se a při přidání plynu přes něj lítá horizontální rušení. Při zaletění za strom ihned ztrácí kvalitu. Když jsem to viděl v brýlích poprvé byl jsem dost zklamán.  Představa, že s tímhle mám lítat ...

Dobrá zpráva je, že to jde zlepšit a to podstatně.

PAL vs NTSC

Prvním krokem bylo přepnutí kamery (a pochopitelně brýlý) na PAL. Tento systém má o něco vyšší rozlišení. Má také o něco menší snímkovací frekvenci (25Hz vs. 30hz). Subjektivní dojem se ihned zlepšil, obraz má víc detailů.

Vyladění kamery

Kameru Runcam Racer můžete ovládat přes OSD menu. Tedy pokud ji zapojíte na nejaký UART a nastavíte to v Betaflightu. Pohrát si s tímto nastavením je velmi důležité. Kontrast, sytost, white balance atd. Celkově lze dosáhnout výrazného zlepšení kvality pro danou scénu a schopnosti brýlí.

LC filtr před napájením video okruhu

Na videu jste si mohli všimnout, že jakmile ARMnu motory, obraz začne zrnit. Když pak pustím do motorů víc proudu, skáčí tam horizontální poruchy to víc. To znamená, že elektronika není tak úplně super a ruší kameru a VTX. Moje původní zapojení bylo:
  • Kameru jsem napájel 5V z flight controleru
  • VTX jsem napájel 12V z BEC na 4in1 ESC
Jednou z těchto cest s tam po zapnutí motorů dostávalo do videookruhu rušení. Řešení je velmi jednoduché:
  • Za BEC připojte tohle LC Filtr. Třeba tenhle https://www.n4q.cz/rtf-mini-lc-filtr/  a nebo si jej lze snadno postavit. Je to jen cívka a kondenzátor.
  • Z výstupu LC Filtru pak napejejte VTX a z VTX berte 5V pro kamerku. 
Výsledek je hned znát. Veškeré rušení od motorů je pryč, obraz je stejný když koptéra stojí na zemi i když letí.

Lepší antény a umístění

Velké laborování byly antény a jak je umístit. Chce si to hrát, pokládat koptéru za různé překážky, chodit kolem ní, zkoušet jak se signál chová. Jako slabé místo se ukázala všesměrová anténa na brýlých. Jakmile jsem ji vyměnil za lepší pagodu, příjem se znatelně zlepšil.

Dále jsem hodně laboroval s umístením vysílací antény. Tady je dobré si uvědomit, že je sice všesměrová ale:
  • Ta všesměrovost má své omezení. Vyzařování je typicky slabší kolem "pólů". Tedy pokud stojíte v přímce s osou antény tak bude špatný.
  • Při letu se může mezi vás a anténu dostat tělo koptéry
Měli byste tedy zkusit dostat anténu co nejdále od těla umístit ji tak aby při většině letových pozic byla vůči vám horizontálně. Mně se nakonec osvědčila pozice, kdy anténa čouhá dozadu nahoru pod úhlem asi 40 stupňů. Když koptéta letí dopředu, tak anténa kouká skoro kolmo nahoru.

Jen tak poznámka na okraj. Mám brýle s funkcí diversity. Ale ta směrová anténa je mi úplně k ničemu. Většinou během letu tak točím hlavou, že mířím úplně jinam než je modýlek. Takže představa, že na něj mířím tou směrovou anténou je úplně mimo. To bude chtít ještě hodně tréningu.

konec dobrý všechno dobré. Dneska po cca. měsíci létáme takto.





5. srpna 2019

Stavíme koptéru - díl druhý: První stavba.

Před více než rokem jsem začal pošilhávat po tom, postavit si závodního drona. Nejprve jsem chtěl drona co umí všechno. Ale zjistil jsem, že to není to pravé. Také jsem zjistil, že správně se neříká dron, ale koptéra. A tak jsem si koupil Mavic Pro a rok jsem s ním létal a fotil. Také jsem mu modifikoval firmware a celkem jsem si užil hodně legrace.

Po roce pak přišel čas se posunout dále a postavit si akrobatickou koptéru. Hodně mi "pomohla" náhoda, kdy jsem si na dovolené zlámal na kole žebro a klíční kost. Díky tomu nemohu asi dva měsíce sportovat, ale pájku udržím spolehlivě a s RC ovladačem to také jde.

A tak sem se pustil do bastlení. Tento článek shrnuje co jsem se naučil při první stavbě. Zkušení piloti se mohou smát, ale nováčkovi to snad může pomoci.

Pro stavbu jsme zvolil set od firmy Rotorama. Konrétně https://www.rotorama.cz/sety/mini-210-lite-set-arf-s-fpv . To je ten na ilustračním obrázku. Jedná se o menší koptéru, se kterou jde bez problémů létat v přírodě a nebo ve větších halách. Je to začátečnický set a umožňuje pěknou freestyle akrobacii. Set obsahoval (nyní už je nabídka jiná) odladěné vzájemně kompatibilní komponenty:
  • Rám (210mm vzdálenost středů vrtulí)
  • Relativně výkonné motory
  • Vrtule (průměr 5'')
  • Flight controle Mamba F4
  • Rozvodovou desku PDB
  • Regulátory otáček motorů (ESC)
  • Kamerku
  • Vysílač videosignálu a anténu (pagoda)
Sice se to tváří jako set, ale abyste mohli létat. potřebujete navíc věci za dalších pár tisíc.
  • Baterie. Tak dvě tři. Jedna vyrží létat asi 15minut.
  • Nabíječku na LI-PO baterie s balencerem
  • RC ovladač a k němu odpovídající přijímač na koptéru.
  • FPV Brýle pro příjem vysílaného videa.
Co nepotřebujete, ale bude se hodit pro stavbu.

Suma sumárum: pokud jedete z nuly, tak počítejte, že utratíte cca. 12tisíc. Nákup na Rotorama fungoval skvěle. Protože jsem spěchal, domluvil jsem se s nimi na výměně některých komponent za komponenty skladem. Vše fungovalo skvěle a rychle.

Postřeh první: zdroje a informace

Vynikajícím zdrojem je české fórum www.rcmania.cz. Než se do toho vrhnete, doporučuji se podívat na několik videí:
Doporučuji - minimálně si dopředu poslechnětě toho Bardwella. Ušetříte si tak trápení a peníze.

Postřeh druhý: vybavení dílny

Abyste koptéru mohli postavit potřebujete alespoň trochu vybavenou dílnu:
  • Malé imbusy a šroubováčky
  • Dobrá pájka - tohle je základ. Budete pájet hodně, velmi malé plošky a musí to být pevné a dobře spájené. Pokud vodiče k motorům připájíte studeným spojem, bude problém. Ty motory si berou i 20A a spoj musí být lesklý jako zrcadlo. Stejně tak musí spoje vydržet vibrace a mechanické namáhání, ke kterému dojde při letu a pádech. Takže zapomeňte na nějakou levnou páku bez regulace teploty. Kupte si tohle: https://www.rotorama.cz/prislusenstvi/ts100-65w-pajeci-pero a nebo jinou pájku s dobrým hrotem.
  • K pájce pochopitelně dobrou kalafunu, otírátko, dobrý cín (ideálně s olovem)
  • Hodí se multimetr
  • Hodí se nepájivé pole na zkoušení zapojení

Postřeh třetí: Díly, kompatibilita a dokumentace

Díly, které nakoupíte budou pravděpodobně zcela bez jakékoliv dokumentace. Ani u toho pitomého rámu nebylo jak jej složit a člověk musí zkoušet kam jaký šroubek pasuje. S láskou vzpomínáte na manuály IKEA.

U rámu je to legrace, horší je zapojení elektroniky. Dokumentace žádná. Doporučuji ještě před nákupem stáhnout schémata ke všem komponentám. Většinou stačí zadat název + "pinout" a je vystaráno. Vytiskněte si to na papír a chvíli čárejte. U mně ty postahované obrázky vypadaly asi takto.


Hodně si tak ujasníte, že třeba v mém případě video transmiter chce 12V, které musím brát z ESC. A že ESC nemá výstup signalizující odebíraný proud (CURR), na který čeká flight controler apod. Takže mohu zapomenout ne přesné informace o stavu baterie v OSD.

Opravdu si to rozmyslete dobře. Jeden příklad za všechny. Z ESC vede osmi konektor, kterým se snadno propojí s flight cotrolerem. Ušetříte si pájení osmi drátků. To je super. Problém je, že pořadí vodičů není nijak standardizované. Například pokud bych spojil ty dvě moje komponenty tak to nebude fungovat. Konektory mají jiné pořadí na obou stranách. A upozorňuji, že BAT+ (resp. VCC) je napětí přímo z baterie. Tedy 15V a pokud byste jej připojili na nevhodný pin, můžete snadno desku spálit. V tomto případě by se to asi nestalo. Ale to je náhoda. Je tedy nutné na základě výkresu vodiče přeházet. S trochou píle a jemný nožíkem jdou vycvakat a zase nacvakat zpět v jiném pořadí.

Dopředu rozmyšlené zapojení se fakt se vyplatí. V lepším případě nebudete muset zbytečně pájet, v horším nebudete muset kupovat spálenou komponentu. Můžete také přijít na něco, co je opravdu nekompatibilní. 

Postřeh čtvrtý: Simulátor

Ještě něž koptéru sestavíte, doporučuji si s ní zkusit zalétat. Stačí k tomu RC ovladač a vhodný simulátor. Já jsem si koupil Taranis Q7, který má USB konektor. Pomocí něj jej připojíte jako joystick k počítači a můžete létat.

Jako simulátor jsem si koupil DRL (https://store.steampowered.com/app/641780/The_Drone_Racing_League_Simulator/), ale je jich na trhu hodně.

DLR se mi líbil protože umožňuje velmi realistické nastavení. Vlastně si tam postavíte skoro to samé co máte reálně. Velikost rámu, motory, baterie, nastavení controleru, rychlosti rotací, reakce páčky, atd. Povedlo se mi simulovaný model a ten reálný sladit tak, že mi návyky ze simulátoru fungují v reálu. Což je super a ušetřilo mi to odhadem několik desítek havárií.

A když už budete mít simulátor, tak se podívejte na tyhle videa jak létat: https://www.youtube.com/playlist?list=PL11AU3jVvJhBgjeZHDY_ROtmS9_ncoRdD

Postřeh pátý: Sirénka, nejlepší přítel člověka

Hned po prvním letu jsem zjistil zajímavou věc. Koptéra se blbě hledá. A to jsem přistával kontrolovaně a bez brýlí. Prostě jsem to posadil do trávy, ale ne úplně kam jsem chtěl. Asi pět metrů ode mně. Letěl jsem bez brýlí a viděl jsem kam dopadá. A trvalo mi několik minut než jsem koptérku našel a málem jsem na ni šlápnul. Když spadnete uprostřed takovéhle louky, tak budete hledat hodinu. A možná odejdete s prázdnou.


Takže doporučuji vybavit koptéru sirénkou. Nestojí to nic, neváží to nic. https://www.gme.cz/modul-s-aktivni-sirenkou. Napájíte ji na desku a nastavíte si jeden z přepínačů na ovladači tak aby spustil pískání. Jdou koupit i sirénky s vlastní baterkou, které fungují i pokud vypadne velká baterie. Ta už mi běží z Číny.

Je zajímavé, že se o tom ve videích moc nemluví, ale je to opravdu důležité. Ani ultimátní videa od pana Bardwella se zapojením sirénky nezabývají. Moje teorie je, že hodně američanů létá v suchých oblastech a nebo parcích s nízkou trávou. Takže problém s hledáním ve vysoké trávě nemají. Ale pro létání v ČR doporučuji. 

Postřeh šestý: Vše připevněte

Jako začátečník jsem měl tendenci létat koptérou ze které lecos čouhalo. Vypadala asi takto:


povšimněte si jak vzadu ležérně rouhá anténa na RC ovládání a volného balančního konektoru. Taktéž uchycení kabeláže k ramenům rámu je spíše naznačené.

Jak jsem brzy zjistil, platí pravidlo: Cokoliv se může jen trochu dostat do vrtulí, časem se tam dostane. Takže poku jde anténka RC ohnout na dosah vrtulí, je to špatně. Přišel jsem na to, když mi to při jednom letu odseklo kus konektoru k balanceru baterie. Naštěstí se nic nestalo. Baterie se jako zázrakem nezkratovala, vrtule měla jen malý zoubek. Ale pohled na obnažené kabely od baterie, pohupující se těsně vedle sebe nebyl pěkný. Takže jsem strávil asi hodinu vymýšlením toho jak všechno uchytit. Doporučuji tento článek: http://www.droneweb.cz/konstrukce/item/86-minikvadrokoptery-zavodni-konstrukce .



Shrnutí

Ale stojí to za to. Je to super zábava. Stavění, létání i hledání ;-)



21. května 2019

Kupujeme foto drona Mavic Pro vs. Mavic Air. Aneb, co DJI neříká.

Jak jsem zmiňoval v předchozím článku dospěl jsem do fáze, kdy si stavím drona na FPV létání a současně si pro účely focení koupím komečního drona. V tomto článku se podíváme na to, jaký foto dron si vybrat. A opět použijeme trochu netradiční úhel pohledu.

Požadavky

Chci snadno přenositelného drona, který umí dobře natáčet videa a fotit. Hlavní využití bude netradiční dokumentace sportovních aktivit, výletů a dovolených. Chci aby kamera uměla slow motion. Cena nehraje takovou roli, spíše mne zajímá opravitelnost a dostupnost náhradních dílů.

Možnosti

Na trhu s drony dominuje DJI. Je to čínská společnost, která určuje v oblasti osobních a  filmových dronů trend. Její tvorba je hodně inspirována Applem a mají i skvělý marketing, servis atd. 

Rozhodoval jsem se mezi modelem Mavic Pro a nejnovějším Mavic Air. Oba představují přenosné skládací drony určené na focení na cestách.

Mavic Pro je první skládací dron. Na trhu je cca. 2 roky a stal se fenoménem. Obsahuje celou řadu zásadních inovací:
  • Skládací kontrukce a vrtule, díky které se snadno přenáší
  • Vlastní systém přenosu řízení a videa z kamery postavený nějak na technolgii kolem Wifi, ale fantasticky účiný. Dosah jednotek km s přenosem HD videa
  • Stabilizovaná 4K kamera s výborným videem a celkem slušnými fotkami.
  • Pokročilé systémy asistence, které zjednodušují řízení, dron stabilizují a předcházejí chybám. Samo to přistává, zastaví se před překážkami, ...
  • Baterie vydrží cca. 20 min letu.
Mavic Air je oproti tomu novinka, která:

  • je menší a ještě skladnějí
  • nemá takový dosah (cca stovky metrů v Evropě) ani výdrž baterií (15 min)
  • má omezenější ovladač, neumí toho tolik s nastavením kamery
  • má vychytanější ovládání gesty
  • má ještě chytřejší letové algoritmy, senzory i vzadu.
Rozhodování bylo velmi složité, ale nakonec jsem dospěl k závěru, že chci Mavic Pro.

Co vám DJI neřekne o svém SW

Docela zajímavým zjištěním bylo, že DJI s novými updaty firmware a aplikace nejen přidává funkce, ale také ubírá. A to potichu. Jak se to stalo? Začnu trochu od začátku.

Drony DJI jsou fenomenální. Jejich stabilita, dosah a snadnost ovládání umožnila před dvěma lety lidem létat s dronem jako nikdy předtím. Zejména pak nebývale daleko, vysoko. Zlomem byl Mavic Pro. Před ním byly buďto drony omezené a létalo se snimi pár metrů a nebo byly velmi drahé. A modeláři zase mají určitou etiku a tolik neprasí. Ale Mavic toto změnil. Malý, relativně levný s fantastickým dosahem a doletem se dostal masově na trh. Bohužel každá akce na sebe váže reakci. Takže uživatelé DJI začaly s drony obtěžovat. Ať již lety v no fly zónách, nebo prostě létání tam kde se to nehodí (parky, památky, ...). Nevím o žádných zraněních, ale mnoho turisticky atrakti

DJI začala trochu regulovat. Drony začaly mít omezení maximální výšky. Podle regionu se sám nastaví vysílač tak aby v EU vysílal výkonem 0.1W a v USA 1W. Dron respektuje databázi no fly zón, kam se postupně přidávají i zóny, kde je nutná explicitní autorizace (národní parky, města). Celé to směřuje k tomu, že za pár let vás DJI nenechá létat opravdu jinak než podle pravidel. Dnes se dron nenastartuje v okolí letiště, za nedlouho se nenastartuje nikde ve městě. Takto například přestaly létat drony DJI v Jižní Korei, protože tam byla olympiáda: https://www.dji.com/newsroom/news/dji-deploys-no-fly-zones-for-its-drones-at-sports-arenas-in-south-korea. Je velmi pravděpodobné, že do budoucna bude narůstat omezení létání dronů a DJI bude svoje drony více a více regulovat dle platné legislativy. 

 Jenže, aby toho nebylo málo DJI odflákla zabezpečení dronu. Velmi jednoduše se jde v aplikaci DJI Assistant dostan do development módu, kde si mohu nastavit úplně jiné chování. Třeba neomezenou výšku. V mobilní aplikaci - tak zadáním hesla, které jaksi zůstalo ve zdrojáku - můžete přepnout vysílač na vysílání dle regulí FCC a dosáhnout tak většího dosahu. Ignorování nofly zones je pochopitelně taktéž snadní.

DJI se snaží proti tomu bojovat, ale návodů jako jailbreaknout Mavic Pro je mnoho a ten postup je opravdu jednoduchý. Stačí si vzít starší FW a na telefonu firewalem nastavit blokování serverů DJI. Zadejte si "Mavic Pro FCC hack" a nebo "Mavic Jail Break". 

A tím se dostávám k dalšímu rozdílu mezi Air a Pro. Mavic Pro je otevřený změnám. Je hackovatelný. Můžete si nahrát jakýkoliv firmware. V posledních HW verzích se to DJI pokusilo omezit a je nutný HW zásah, ale stále to jde celkem snadno. Existuje rozsáhlá komunita modařů, kteří vyvíjejí nástroje, ladí firmwary atd. Úplně jsem se vrátil do doby, kdy jsem si flashoval telefony z xda.developers.com.

Mavic AIR je v tomto zatím pole neorané. Lze předpokládat, že se DJI poučilo a jailbreak bude vyžadovat více práce a to včetně HW zásahů.

Servis 

S dronem dříve či později nabouráte. Berte to jako fakt a pokud s to náhodou nestane, berte to jako bonus. Pravděpodobnost je velmi vysoká. I přes fantastické schopnosti dříve či později začnete blbnout, nebo jej půjčíte dítěti. A nebo si tam dáte blbý firmware. Možností je mnoho.

Najednou zjistíte několik věcí:
  • Dron je velmi odolný. Konstrukce vydrží fakt hodně.
  • Celmi citlivý je ale gimbal, kde hrozí poškození závěsu a přetžení jednoho ze dvou kablíků (video kabel a nebo kabel řídící motorky gimbalu)
  • Servisy DJI v Praze jsou ochotné, ale opravy nedělají. Dron vezmou a pošlou do Holandska, kde jej diagnostikují a opraví. Jen to poslání a diagnostika stojí 1500,- a trvá tři týdny.
Na štěstí existuje kolem Mavicu opět komunita a poměrně velký aftermarket. Takže není problém si koupit za pár dolarů náhradní kabely a dle videa provést opravu. Dron je velmi dobře rozebíratelný, vše je na šroubky a nic není lepené.

Je samozřejmě malý, takže oprava je piplačka, ale dá se to.




17. května 2018

Stavíme drona - díl první, dilema volby.


Postupně během cca. roku ve mne uzrála kombinovaná touha podívat se na svět z ptačího pohledu a současně si uspokojit potřebu bastlení. Probral jsem to s dětmi a společně jsme zadali do vyhledávače něco jako: DYI FPV Drone.

Vypadl na nás mnoho krásných návodů, Třeba tenhle: http://www.instructables.com/id/How-ToLong-Range-FPV-Quadcopter/. Hned jsme se viděli, jak létáme s brýlemi nad poli a loukami. Už už jsem chtěl kupovat součástky. Ale chyba lávky. Během několika málo týdnů zkoumání jsem zjistil, že to není tak jednoduché a vyžaduje to hodně plánování. Jinak si sice postavíte něco co poletí, ale k uspokojení to bude mít daleko.

Tento díl zhruba zmapuje rozhodovací cestu, kterou jsem prošel. Je to určeno pro někoho, kdo - stejně jako já ještě před měsícem - neví o dronech skoro nic. Nezná pojmy ESC, BetaFlight, PPM atd. Ty vysvětlím v dalších částech. Pokud se sem podívá zkušený RC modelář, prosím o shovívavost a uvítám jakékoliv upřesnění.

Tento díl slouží jako utřídění si myšlenek, k čemu drona chceme. A v dalším díle se podíváme na hlavní komponenty a toho jak fungují.

Předpoklady co jsem měl na začátku

Chci drona s přenosem obrazu na zem umožňující let na tzv. FirstPersonView (FPV). Umím trochu bastlit, dobře programovat a vůbec nic nevím o ekosystému součástek celého RC létání. Jsem ochoten do toho investovat cca. 15 - 20tisíc.

Chci to jako hobby, ale kdyby to umělo pěkné fotky nebudu se zlobit.

Jaké jsou možnosti

První otázka je k čemu dron bude. Existují dvě základní velmi o tři odlišné typy, na které můžete najít návody:
  • Závodní drony - jsou to malé a obratné potvůrky, které létají docela rychle. Nemají zásadní dolet ani výdrž baterií. Létáte pár minut pár set metrů kolem sebe. Postavíte je docela snadno a nejvíce legrace si užijete při učení se jejich ovládání a adrenalinu z letu. Nejvíc se vyvztekáte při ladění nastavení reakce na ovládací pokyny. 
  • Foto drony - jsou stavěny k poklidnému letu a vyhlídkám. Umí natáčet krásné stabilizované video. Umí doletět docela daleko (kilometr a víc) a chvíli tam na místě zůstat. Mají různé asistenty, kdy se umí pomocí GPS vrátit, sami přistát atd. Jsou typicky větší, pomalejší a těžko s nimi  uděláte loping. Nejvíce radosti zažijete z nezvyklých pohledů na krajinu kolem sebe a nejvíce problémů při ladění jejich letového dosahu a stabilizace obrazu.
  • Bastl drony - jsou stavěny jen pro samotné stavění. Na internetu je spousta videí, třeba https://www.youtube.com/watch?v=0lVIZMs8UD8. Rám uděláte samodomo, vezmete levné součástky a ono to letí. Ale víc od toho nečekejte. Z dalšího uvažování je vynechám, chci si postavit něco co pak budu používat. 

Kde je ten rozdíl?

Nejlépe jej pochopíme z videí. I race dron natočí pěkné video, když na něj dáte HD kameru. Ale je žánrově úplně jiné než co pořídí foto dron. Dovolím si dva příklady:

Krásná ukázka letu s mini race dronem s HD kamerou je toto:


A oproti tomu klasická ukázka letu a videa foto drona. Konkrétně populární stavebnice na TBS Discovery



Rozdíl je na první pohled patrný. S race dronem prostě nenatočíte záběr, kdy dron stojí ve vzduchu a něco z jednoho místa snímá šikmo pod sebou. S foto dronem zase neuděláte dramatické střemhlavé  nálety a průlety.

Zásadní rozdíl je i v řízení. Race dron spoléhá na um pilota a přesně a rychle přenáší povely z RC ovladače na motory. Foto dron bere pokyny od ovladače spíše jako vyjádřenou vůli pilota a používá různé asistenty.

Abych toto ilustroval představme si tuto situaci: jsme venku, fouká a my a posadíme drona 3 metry vysoko. Pustíme ovladač. Co se stane?
  • Dobře postavený race dron bude vítr snášet a bude asi trochu stoupat nebo klesat. Puštěný ovladač totiž znamená pokyn "všechny motory na stejný výkon". Takže dron stojí "vůči vzduchu".
  • Dobře postavený foto dron ale zapojí asistenty. Protože puštěný ovladač znamená pokyn "nechci abys nikam letěl, chci filmovat z toho místa, kde jsi." Tedy si bude zjišťovat přes GPS a akcelerometry zda se nehýbe do stran. Přes barometr zda neklesá. Komerční drony jako DJI Mavic to pak mají dotažené pomocí dalších senzorů tak, že se fakt nehrnou i v silném větru.
Race dron je tedy jako motokára. Reakce pilota je okamžitě přenesena na stroj a ten má okamžitou odezvu na pokyny. Foto dron je pak moderním autem, které především dbá o bezpečnost a pokyn řidiče raději ještě konzultuje s asistenčními systémy. Třeba ten Mavic AIR sám obletí překážku.

Tedy rozhodněte se: létat jako vlaštovka nebo jako orel? Chcete si zajezdit v motokáře nebo cestovat daleko v pohodlném rodinném autě?

Po prostudování zdrojů jsem dospěl - s velkým přispěním odborníků z fóra www.rcmania.cz k poznání, že tohle si prostě musím rozmyslet a nesnažit se stavět kočkopsa.

(ilustrativní kočkopes)

Co tedy stavět?

A teď se vrátím na začátek - prohlédli jste si ten návod z instructables? Tak to je právě typický kočkopes. Rám na foto drona. Flight deska na závodní dron, navíc zastaralá. Motory a spol. tak napůl. Pokud bych se toho držel postavím velkého a docela omezeného fotodrona. Buďto jej zahodím a nebo se vydám na cestu upgrade. Závěs, další senzory, antény pro long range, ....

Vrátím se ještě k té analogii motokáry a moderního auta. Ona platí i pro stavbu. Race dron je jednodušší a lze postavit doma špičkový stroj. Naopak je to žádoucí, protože pak víte jak funguje a je vyladěný na vás. Cena je rozumná, můžete různě optimalizovat komponenty.

Naopak postavit foto drona, který se vyrovná komerční produkci DJI pravděpodobně nezvládnete. A pokud ano bude cena a náklady úplně mimo. To co mají hotové z hlediska stabilizace, přenosu obrazu, autonomního létání a celého ekosystému je prostě mimo. Rodinné auto si dneska nikdo v garáži nestaví. Motokáry ano. 

Například úplně samotnou magií je dosah. Podívejte se pozorně na to video TBS discovery drona. Vidíte co ti kluci mají kolem sebe za antény na stativech a další harampádí? A pravděpodobně to nedosahuje parametrů mrňavého ovladače DJI Mavic Pro, se který běžně doletíte 4km daleko při HD přenosu videa.

Pokud tedy foto drona nechcete vysloveně pro ten pocit stavby a ladění, raději kupte hotového. I s omezeními, které to má.

Jak jsem se tedy rozhodl dále? Zatím nijak. Tento článek jsem psal právě proto abych si utřídil myšlenky. Zatím se kloním ke stavbě malého race drona s HD kamerkou a na focení si koupím DJI Mavic Air. Ale ještě to nechám chvíli zrát.

Jakmile uzraji, přidám další díl tentokrát o tom z čeho se dron skládá a jak tyto komponenty vybrat. Aktuálně pronikám do problematiky flight controlerů a souvisejícího SW.

Legislativní poznámka

V rozhodování vezměte v úvahu i legislativu. Pokud chcete létat v Čechách/EU, tak se vás týkají dosti přísné regulace:
  • Nesmíte nikomu ublížit a nic poškodit, což řeší UCC regulace. Nesmíte létat nad lidmi, stavbami a pochopitelně v okolí letišť, v národních parcích atd. Mimo jiné nesmíte létat bez přímé viditelnosti na drona a let čistě na FPV brýle je tedy nelegální.
  • Nesmíte narušit nikomu soukromí.
  • Nesmíte rušit rádiové signály. je dobré si uvědomit, že FPV je v tomto problematický, protože řešíte jak přenos řízení na drona, tak videa zpět. Zejména v oblasti fotodronů se řeší long range přenos signálu signálu. Lidé se na fórech chlubí dolety v řádu kilometrů. Zhusta je to ale cenou použití zakázaných kmitočtů či výkonů vysílačů.
Zjevně česká legislativa (opět) zaspala za technikou a tedy je třeba v případě FPV létání aplikovat zdravý rozum. Pokud budete na brýle létat na louce, kde nikdo není, je to asi v pohodě. Stejně jako pokud s vychytaným dronem od DJI poletím kilometr daleko se zapnutými asistenty. Ale musím si být stále vědom rizika a chovat se velmi opatrně. Letící/padající dron může opravdu ublížit. Kdo nevěří, nechť se vší silou uhodí li-po baterií do hlavy. Dron je těžší a letí rychleji. Váží tak typicky 500 - 1000 gramů. Co se stane, když spadne z půl kilometru na auto či střechu? A to nemluvím o nehezkých vlastnostech li-po baterií, které v případě mechanického poškození mohou explodovat či založit požár. 

Mnohem horší je to s rádiem. Nedokážete odhadnout riziko a nemůžete tedy použít zdravý rozum. Pokud zarušíte nějaké pásmo, kde nemáte co dělat můžete způsobit škodu aniž o tom víte. Navíc vystavujete riziku i svůj stroj. Nevíte kdy někdo v okolí spustí z nějakého důvodu vysílač s násobně vyšším výkonem a ono vám to spadne z oblohy. Což se může stát velmi snadno, pokud třeba použijete frekvence určené pro radioamatéry. Vy máte vysílač s výkonem stovek mW a vedle ve vesnici je amatér s licencí a vysílačem o několik řádu výkonnějším. Je tu i riziko postihu. Radioamatéři vás rádi zaměří a udají. A mají na to právo. Sankce mohou být velmi vysoké.

Používat hustě zalidněné Evropě nelegální výkony a frekvence je prostě dost špatně. Postavit si tedy přenos na základě videa od někoho kdo s tím létá v pustinách někde uprostřed USA tedy nedoporučuji.

Shrnuto - zákaz FPV si asi dovolím s velkou opatrností obcházet. V oblasti frekvencí se budu držet v intencích norem. S dobrými anténami se i tak dá dosáhnout slušných výsledků.

Dobré zdroje informací

Během studia jsme narazil na desítky zdrojů informací a videí. Dva bych ale vypíchl díky jejich komplexnosti a kvalitě:
  • http://www.rcmania.cz  - české fórum s velmi dobrou komunitou. Odhodlal jsem se položit amatérský dotaz dostal jsem suprovou odezvu. Trochu jsem čekal flame typu bike forum, kde je jakýkoliv dotaz pro nováčka peklem. Ale zde jsem byl mile překvapen ochotou a věcností. Palec nahoru pro české modeláře.
  • https://oscarliang.com/fpv-guide/ - vynikající a komplexní průvodce, který vše vysvětluje polopaticky.

10. května 2018

Nešlo by prostě jenom jezdit do práce na kole?

Postupem času jsem se dopracoval k tomu, že za nejpříjemnější a nejrychlejší prostředek na cestu do práce považuji kolo. Pro zájemce - jezdím z Kladna do Holešovic, což je asi 30km a cca. hodina a čtvrt jízdy. To že je tento způsob nejrychlejší je velmi smutná vizitka dopravního plánování Prahy a okolí, ale to patří jinam. Vlak se vleče a navíc má věčně výluky a cesta autem / autobusem je kontinuálně blokována nekončící rekonstrukcí tu R6, tu Evropské  atd.

Jako nadšený dopravní cyklista jsem tedy přivítal před lety aktivitu "Do Práce na kole". Dokonce jsme první ročník vyhráli. Zde na fotce přebírám hlavní cenu za cyklo zaměstnavatele roku.


Super. Opravdu si vážím toho, že Etnetera Group podporuje zaměstnance, tak aby si mohli sami zvolit způsob dopravy. Vybíráme si sídlo zásadně tak aby bylo dostupné i MHD, máme sprchy, máme parkovací místa pro auta. Cool.

Vážím si i soutěže "Do práce na kole." Je to takové jarní nakopnutí, někteří kolegové si poprvé zkusí jet městem jinak než v autě/MHD a zjistí, že to vlastně je docela fajn. A to se posléze pozitivně projeví na jejich kondici.

A tím se dostávám k jádru věci. Já osobně jezdím na kole (mezi městy i po městě) z několika důvodů:

  1. Je to rychlé, protože nestojím v zácpách a zaparkuji přesně tam, kde chci. Navíc čas na kole při meziměstském dojíždění počítám do tréningu, který bych stejně musel najezdit třeba o víkendu.
  2. Je to příjemné, protože jsem navyklý na endorfiny a protože cesta většinou vede hezkými místy. Chybí na ní řidičský stres z přeplněných silnic a tlačení se v MHD. Navíc pozoruji posledních asi 5 let zlepšení na silnicích. Dříve jsem občas potkal pitomce, co si potřeboval zvyšovat ego troubením nebo blokováním. To se ale výrazně mění a řidiči jsou z mého pohledu podstatně ohleduplnější. 
  3. Zlepšuje mi to fyzičku a celkový zdravotní stav, což asi není třeba komentovat.

Přesně z těchto důvodů doporučuji jezdit na kole i jiným kolegům. Pochopitelně jako cyklista si všímám jak nesmyslná je v mnoha případech automobilová doprava, jak zoufale přeplněné jsou silnice. Všímám si při průjezdu kolem větších silnic jak moc auta smrdí a práší. Všímám si, jak někteří kolegové jezdí autem úplně zbytečně, protože se nejsou schopni zbavit svého stereotypu.

Všímám si i toho jak nekonečně pitomě řeší Praha (a Kladno) cyklistickou infrastrukturu. O eskapádách pana Lomeckého a uzávěru centra ani nemluvím. Tím, že cestuji tak vidím, že to jde velmi snadno řešit mnohem lépe.

Ale to neznamená, že jsem cykloaktivista, který z jízdy na kole dělá něco víc než točení nohama za účelem přesunu z bodu A do bodu B. Jsem normální řidič, který si na podstatnou část cest volí kolo a na jinou auto. 

Proto mi vadí, že Do práce na kole, se posunula do roviny čistého WTF. Posuďte sami, jak vypadá vstupní balíček. Dostanete triko, které vypadá takto. (To nejsem já, to jenom linkuj z webu).


K němu navíc letáček, že je to BIO triko a odteď bych měl nosit jenom BIO kvalitu. Děkuji, já tohle nosit nebudu, to bych se cítil poněkud divně. Triko poslouží na sport a pak jako BIO hadr na řetěz.

Nezachraňuji město. Nejsem hipster. Jenom jezdím na kole a naopak chci aby město udělalo něco málo pro mne. Co to je proboha BIO triko? Dělá se vůbec BIO lycra? Já si jsem velmi dobře vědom toho, že jezdím na věci, kterou vyrobili na druhém konci zeměkoule a kdybych spočítal její výrobní ekologickou stopu, nebude zanedbatelná.

Když zadám do aplikace jízdy vypadne na mne vždy, že jsem ušetřil nějaký CO2. Další WTF. Automatický předpoklad, že bych cestu konal autem je fakt vtipný. Konkrétně já mám jako alternativu vlak. Často ostatně na kole dojedu jednom třeba na Veleslavín a tam do vlaku nastoupím. Úspora CO2 je tedy v mém případě čistá nula - ty vlaky jedou stejně a hmotnost mojí maličkosti se na jejich emisích neprojeví. Respektive CO2 bilance bude spíše mírně negativní, neb amortizace kola a dílů povedou k tomu, že si brzy z eshopu objednám nový řetěz. Vyrobený v Japonsku. A ten mi sem sám nedoběhne.

Není mi lhostejná ekologie. Ale tohle je prostě lhaní si do kapsy.  Naše společnost produkuje obří ekologickou zátěž. Už to, že žiji ve vyspělém světě a živím se analýzou big dat, mne staví na vrchol této gigantické pyramidy spotřeby. Nalhávat si, že ježděním na kole něco zlepším je alibismus.

Letos je to fakt trochu extrém a pokud se bude rétorika soutěže i nadále vyvíjet tímto směrem začnu mít trochu vnitřní problém s akcí identifikovat a účastni se jí.

Pojďme prostě jezdit na kole bez křečovité eko propagandy. Jenom pro radost a vlastní fyzičku. Třeba si toho všimne i Praha a začne plánovat některé cyklostezky dle potřeb cyklistů a ne developerů.



31. prosince 2017

Učíme děti programovat - stručný přehled možností

Všichni přeci chceme, aby naše děti uměly programovat. (Kdo nechce nemusí číst dál.)

Programováním myslím, aby uměly algoritmicky myslet, uměly trochu zápasit s technikou a zvládaly používat počítače a telefony i pro automatizaci běžných činností. A postupně se učily počítačové jazyky, protože jak říká známé české přísloví: "kolik počítačových jazyků znáš, tolikrát jsi počítačem."

Ale jak je to naučit? Od škol tohle úplně čekat nemůžeme. Byť jsou světlé výjimky, tak ve většině se informatice věnuje tak hodina týdně a ta se spotřebuje maximálně na základní ovládání počítače. V některých městech existují nadřazenecké kluby mladých techniků, ale to nemusí být všude

Takže nezbývá než děti učit sám. Pokud jste došli ke stejnému závěru a tápete co k tomu použít, tak se můžete inspirovat v tomto seznamu. Obsahuje to co jsem s mými dětmi za posledních asi 5 let postupně prošel s mými dětmi, kterým je aktuálně 12 let.

20. prosince 2017

Kindle po sedmi letech


Samotného mne to překvapilo, ale první Kindle 3 používám již déle než 7let. Tehdy jsem alespoň napsal nadšenou recenzi: recenze na kindle

Od té doby vniklo hodně čteček. Některé se objevily i v mé ruce. Manželce jsem například koupil nadsvícený dotykový Cybook Hdyssey HD frontlight. Ten ale mechanicky odešel po 3 letech.

A ten původní Kindle 3 stále používám a stále skvěle funguje. Za těch 7let používání jsem jej nešetřil. Dokonce jej nějaký čas měly i děti na čtení ve škole a tak. Ale i přesto stále perfektně a rychle funguje. Výdrž baterie je stále stejná = nestarám se o to, jednou za několik týdnů to dám nabít.

Z hlediska spotřební elektroniky je to naprostý zázrak:

  • Ta věc od začátku dělá co má a dělá to dobře
  • Ani jsem nepocítil potřebu jakkoliv měnit funkce, upgradovat firmware apod.
  • Vlastně jsem nepoužil většinu funkcí - wifi a synchronizace je tam zbytečně.
  • Mechanicky vše funguje. Tlačítka tlačítkují, na displayi není vidět žádná degradace, nikde žádné poničení.
Co jsem postupně opustil je formát amazoních knih a celý ekosystém Amazonu. To je způsobeno tím, že český trh vyspěl a eknihy se dají bez otravného DRM nakupovat úplně normálně. A tak jsem Wifi vypnul před lety a knihy nahrávám jako MOBI přes kabel. To je asi jediné, co mne trochu vadí - chybějící podpora epub. Ale díky Calibre to tolik nebolí. Kvalita převodu mezi formáty je u "černobílé beletrie" natolik dobrá, že pouze při nahrání čekám o pár sekund více. Což nebolí.

Ačkoliv jsem fanoušek nových věcí, líbí se mi to. Kvalitní věc, která je od začátku dospělá z hlediska funkcí a funguje dlouho. Více takových věcí, co stárnou do krásy.




19. října 2017

Test Ofo kola - konkurence pro rekola?

První zkouška Ofo kolo

Před časem jsem zaregistroval, že čínský bikesharing Ofo testuje Prahu. Konkrétně Prahu 7. Ihned jsem si jako správný nadšenec do městské cyklistiky nainstaloval aplikaci a číhal jsem na první možnost se projet.

Jsem mimo jiné uživatelem bikesharingu Rekola, takže mne zajímalo srovnání obou systémů.

Dnes se mi konečně naskytla příležitost a na Vltavské jsem narazil na několik nešikovně zaparkovaných kol, které překážely chodcům. Jednoho jsem se obětavě ujal.

Zapnul jsem aplikaci a velmi rychle jsem si si kolo odemkl. Aplikace funguje 100%. Pouze namíříte na QR kód na kole a zámek se sám odemkne. Můžete jet.

Kolo má něco jako teleskopickou sedlovku známou z horských kol. Zmáčknete páčku pod sedlem a upravíte si výšku sedla. Zde jsem narazil na první problém - maximální výška je hodně malá. Jsem průměrného českého vzrůstu - 180cm, a tohle bylo na spodní hraně možnosti na kole jet. Ostatně průměrný Číňan je vysoký 167cm a kola tomu odpovídají.

Na kole jsem si tedy připadal jako opice na banáně, ale jelo to. Jízdní pohodlí pochopitelně nula nula nic. Kolo má třístupňovou přehazovačku, ale rozsah je velmi malý. Na pražské kopce to stačit nebude.

Oproti současné generaci Rekol je tedy jízdní komfort a rychlost prachmizerná.

  • Kola mají docela úzké pneumatiky, takže na kostkách to je úplné peklo. 
  • Díky špatnému posezu se špatně šlape
  • Kolo je masivní a těžké, špatně se s ním manipuluje.
  • Zpřevodování je hodně těžké
Ve výsledku jsem jel skoro poloviční rychlostí než na Rekole a trápil jsme se. A to jsem jel po rovině z Vltavské k Libeňskému mostu.

Abych jenom nekritizoval. Ofo kola mají jednu zásadní výhodu oproti Rekolům: normální brzdy, ne vražedné torpédo.

Nakonec jsem ani nedojel do cíle. Nebavilo mne to. Doploužil jsme se tak do 70% trasy a nechal jsem se zlákat pekárnou. Kolo jsem zamknul (opět snadné, jenom zmáčknete páčku na zámku), aplikace mi poděkovala a bylo hotovo. Koupil jsem si housku a zbytek cesty jsem raději došel.

Co s tím

Celkově musím říci, že jsem zklamán. Kola jsou na evropského muže malá. Evropské ženě nebo trpaslíkovi budou pochopitelně vyhovovat více, ale díky úzkým pneu a vysoké váze nebudou v Praze moc užitečná. Navíc mi trochu nevyhovuje jejich přístup, kdy se parkují na chodníku v cestě chodcům a překáží. Já sám jsem kolo pochopiteně parkoval na straně. Ale zkušenosti z některých německých měst ukazují, že Ofo kola mohou být pro veřejný prostor devastující.

Na druhou stranu aplikace a systém zamykání je uživatelsky přívětivý a domyšlený. 

Jsem docela zvědavý na výsledky testů. Celkově je super, že se s bikesharingem v Praze hýbe a vzniká konkurence, která je vždy přínosná. Ofo kola mne ale zatím neoslovila.

Update - na základě komentářů

Na základě diskuse pod článkem jsem udělal pár fotek obou kol. Na tom Rekole jsem přijel, Ofo kolo má sedlovku vytaženou na max.




Je myslím celkem jasně vidět, že ofo kola jsou opravdu menší. Sedlovka je v maxu tak o 15cm níž. Pláště jsou menší a tvrdší, kolo má níže i řídítka a je kratší.

Jinak jsem zjistil, že Ofo kola začaly vyžadovat zadání platební karty jako podmínku jízdy. Nevím jak vy, ale já kartu do stažených čínských aplikací fakt nezadávám. Čímž pro mne osobně testování kol končí.



16. května 2017

Jak jsem přežil survival

Volně naváži na moji sérii článků na téma různých netradičních sportovních výzev. Po železném muži, pár maratonech, pár Spartan Racech jsem si zase zkusil něco nového. Tentokrát EPO Survival. Kdo nevíte co to je to takový survival, tak vězte, že se jedná o nacpání co nejvíce outdoorových sportovně-adrenalinových aktivit do jednoho dne. A je to dost maso.

Začalo to nevinně. Přišel mi newsletter z Hannahu, že to pořádají. Kolo, lezení, běh. Super, co kdybych to zkusil. Zeptal jsem se kolegy Pavla, který tyhle věci dělá, zda nesestavíme tým. Odvětil, že už je přihlášen. Ještě jsem chvíli koketoval s myšlenkou postavit tým s mojí ženou, ale vyhodnotil jsem to jako blbost. Sportuje ráda, ale nevyhovuje jí zima a vlhko. Tak jsem to pustil z hlavy. A pak necelý týden před závodem mi sdělil, že mu parťák vypadl a zda bych místo něj nejel. Asi jsem neřekl, že je to závod dvojic. Po krátkém zaváhání jsem to odkýval, aniž bych přesně věděl do čeho jdu. A tento text je určen lidem, kteří by se v podobné situaci náhodou ocitli.