31. prosince 2017

Učíme děti programovat - stručný přehled možností

Všichni přeci chceme, aby naše děti uměly programovat. (Kdo nechce nemusí číst dál.)

Programováním myslím, aby uměly algoritmicky myslet, uměly trochu zápasit s technikou a zvládaly používat počítače a telefony i pro automatizaci běžných činností. A postupně se učily počítačové jazyky, protože jak říká známé české přísloví: "kolik počítačových jazyků znáš, tolikrát jsi počítačem."

Ale jak je to naučit? Od škol tohle úplně čekat nemůžeme. Byť jsou světlé výjimky, tak ve většině se informatice věnuje tak hodina týdně a ta se spotřebuje maximálně na základní ovládání počítače. V některých městech existují nadřazenecké kluby mladých techniků, ale to nemusí být všude

Takže nezbývá než děti učit sám. Pokud jste došli ke stejnému závěru a tápete co k tomu použít, tak se můžete inspirovat v tomto seznamu. Obsahuje to co jsem s mými dětmi za posledních asi 5 let postupně prošel s mými dětmi, kterým je aktuálně 12 let.

20. prosince 2017

Kindle po sedmi letech


Samotného mne to překvapilo, ale první Kindle 3 používám již déle než 7let. Tehdy jsem alespoň napsal nadšenou recenzi: recenze na kindle

Od té doby vniklo hodně čteček. Některé se objevily i v mé ruce. Manželce jsem například koupil nadsvícený dotykový Cybook Hdyssey HD frontlight. Ten ale mechanicky odešel po 3 letech.

A ten původní Kindle 3 stále používám a stále skvěle funguje. Za těch 7let používání jsem jej nešetřil. Dokonce jej nějaký čas měly i děti na čtení ve škole a tak. Ale i přesto stále perfektně a rychle funguje. Výdrž baterie je stále stejná = nestarám se o to, jednou za několik týdnů to dám nabít.

Z hlediska spotřební elektroniky je to naprostý zázrak:

  • Ta věc od začátku dělá co má a dělá to dobře
  • Ani jsem nepocítil potřebu jakkoliv měnit funkce, upgradovat firmware apod.
  • Vlastně jsem nepoužil většinu funkcí - wifi a synchronizace je tam zbytečně.
  • Mechanicky vše funguje. Tlačítka tlačítkují, na displayi není vidět žádná degradace, nikde žádné poničení.
Co jsem postupně opustil je formát amazoních knih a celý ekosystém Amazonu. To je způsobeno tím, že český trh vyspěl a eknihy se dají bez otravného DRM nakupovat úplně normálně. A tak jsem Wifi vypnul před lety a knihy nahrávám jako MOBI přes kabel. To je asi jediné, co mne trochu vadí - chybějící podpora epub. Ale díky Calibre to tolik nebolí. Kvalita převodu mezi formáty je u "černobílé beletrie" natolik dobrá, že pouze při nahrání čekám o pár sekund více. Což nebolí.

Ačkoliv jsem fanoušek nových věcí, líbí se mi to. Kvalitní věc, která je od začátku dospělá z hlediska funkcí a funguje dlouho. Více takových věcí, co stárnou do krásy.




19. října 2017

Test Ofo kola - konkurence pro rekola?

První zkouška Ofo kolo

Před časem jsem zaregistroval, že čínský bikesharing Ofo testuje Prahu. Konkrétně Prahu 7. Ihned jsem si jako správný nadšenec do městské cyklistiky nainstaloval aplikaci a číhal jsem na první možnost se projet.

Jsem mimo jiné uživatelem bikesharingu Rekola, takže mne zajímalo srovnání obou systémů.

Dnes se mi konečně naskytla příležitost a na Vltavské jsem narazil na několik nešikovně zaparkovaných kol, které překážely chodcům. Jednoho jsem se obětavě ujal.

Zapnul jsem aplikaci a velmi rychle jsem si si kolo odemkl. Aplikace funguje 100%. Pouze namíříte na QR kód na kole a zámek se sám odemkne. Můžete jet.

Kolo má něco jako teleskopickou sedlovku známou z horských kol. Zmáčknete páčku pod sedlem a upravíte si výšku sedla. Zde jsem narazil na první problém - maximální výška je hodně malá. Jsem průměrného českého vzrůstu - 180cm, a tohle bylo na spodní hraně možnosti na kole jet. Ostatně průměrný Číňan je vysoký 167cm a kola tomu odpovídají.

Na kole jsem si tedy připadal jako opice na banáně, ale jelo to. Jízdní pohodlí pochopitelně nula nula nic. Kolo má třístupňovou přehazovačku, ale rozsah je velmi malý. Na pražské kopce to stačit nebude.

Oproti současné generaci Rekol je tedy jízdní komfort a rychlost prachmizerná.

  • Kola mají docela úzké pneumatiky, takže na kostkách to je úplné peklo. 
  • Díky špatnému posezu se špatně šlape
  • Kolo je masivní a těžké, špatně se s ním manipuluje.
  • Zpřevodování je hodně těžké
Ve výsledku jsem jel skoro poloviční rychlostí než na Rekole a trápil jsme se. A to jsem jel po rovině z Vltavské k Libeňskému mostu.

Abych jenom nekritizoval. Ofo kola mají jednu zásadní výhodu oproti Rekolům: normální brzdy, ne vražedné torpédo.

Nakonec jsem ani nedojel do cíle. Nebavilo mne to. Doploužil jsme se tak do 70% trasy a nechal jsem se zlákat pekárnou. Kolo jsem zamknul (opět snadné, jenom zmáčknete páčku na zámku), aplikace mi poděkovala a bylo hotovo. Koupil jsem si housku a zbytek cesty jsem raději došel.

Co s tím

Celkově musím říci, že jsem zklamán. Kola jsou na evropského muže malá. Evropské ženě nebo trpaslíkovi budou pochopitelně vyhovovat více, ale díky úzkým pneu a vysoké váze nebudou v Praze moc užitečná. Navíc mi trochu nevyhovuje jejich přístup, kdy se parkují na chodníku v cestě chodcům a překáží. Já sám jsem kolo pochopiteně parkoval na straně. Ale zkušenosti z některých německých měst ukazují, že Ofo kola mohou být pro veřejný prostor devastující.

Na druhou stranu aplikace a systém zamykání je uživatelsky přívětivý a domyšlený. 

Jsem docela zvědavý na výsledky testů. Celkově je super, že se s bikesharingem v Praze hýbe a vzniká konkurence, která je vždy přínosná. Ofo kola mne ale zatím neoslovila.

Update - na základě komentářů

Na základě diskuse pod článkem jsem udělal pár fotek obou kol. Na tom Rekole jsem přijel, Ofo kolo má sedlovku vytaženou na max.




Je myslím celkem jasně vidět, že ofo kola jsou opravdu menší. Sedlovka je v maxu tak o 15cm níž. Pláště jsou menší a tvrdší, kolo má níže i řídítka a je kratší.

Jinak jsem zjistil, že Ofo kola začaly vyžadovat zadání platební karty jako podmínku jízdy. Nevím jak vy, ale já kartu do stažených čínských aplikací fakt nezadávám. Čímž pro mne osobně testování kol končí.



16. května 2017

Jak jsem přežil survival

Volně naváži na moji sérii článků na téma různých netradičních sportovních výzev. Po železném muži, pár maratonech, pár Spartan Racech jsem si zase zkusil něco nového. Tentokrát EPO Survival. Kdo nevíte co to je to takový survival, tak vězte, že se jedná o nacpání co nejvíce outdoorových sportovně-adrenalinových aktivit do jednoho dne. A je to dost maso.

Začalo to nevinně. Přišel mi newsletter z Hannahu, že to pořádají. Kolo, lezení, běh. Super, co kdybych to zkusil. Zeptal jsem se kolegy Pavla, který tyhle věci dělá, zda nesestavíme tým. Odvětil, že už je přihlášen. Ještě jsem chvíli koketoval s myšlenkou postavit tým s mojí ženou, ale vyhodnotil jsem to jako blbost. Sportuje ráda, ale nevyhovuje jí zima a vlhko. Tak jsem to pustil z hlavy. A pak necelý týden před závodem mi sdělil, že mu parťák vypadl a zda bych místo něj nejel. Asi jsem neřekl, že je to závod dvojic. Po krátkém zaváhání jsem to odkýval, aniž bych přesně věděl do čeho jdu. A tento text je určen lidem, kteří by se v podobné situaci náhodou ocitli.