26. března 2012

Mé drahé České dráhy …

Trochu opožděně si dovolím reagovat na zavedení segregovaných vagónů pro ženy ve vlacích Českých drah. Jak jsem již několikrát psal, vlakem jezdím rád. Považuji jej za velmi racionální způsob přepravy a rozhodně nesouhlasím se současnou politikou utlumování železniční dopravy, kterou pak logicky zastupuje podstatně dražší doprava silniční. Ostatně se stačí podívat za naše hranice, kde nalezneme velmi dobře fungující  železnice. A překvapivě se to nestalo zavedením separovaných částí vlaku. Třeba to půjde i tady.

To by v tom ale nesměl figurovat státem držený moloch zvaný České dráhy. Troufám si tvrdit, že dokud tato organizace bude dominovat českým kolejím, pak zcela chápu averzi značné části populace k jízdě vlakem. A to rozhodně nejen žen. Mnoho lidí zvyklých na určitý standard prostě cestu vlakem chápe jako špínu. Kde je ten pes zakopán? A jak to změnit? Mám dva velmi konkrétní návrhy.

Ty vycházejí z mého cestování na trase Kladno – Praha a někdy i dál. Především je nutné poznamenat, že služba jako taková je dobrá. Vlaky jezdí rychle (úměrně stavu trati), v rozumných intervalech, na čas. Jízdní soupravy jsou vesměs v dobrém stavu, čisté s fungujícími záchody. Ostatní cestující jsou v drtivé většině pracující lidé a podnikatelé všech profesí, studenti atd. Tedy žádná svoloč, kvůli které bych se vlaku štítil. Kde se ale člověk (a tím spíše žena) zvyklý na určitý standard služeb zarazí jsou dva hlavní body:

  • Když vystoupí z vlaku na nádraží
  • Když musí vstoupit do interakce s téměř jakýmkoliv zaměstnancem

Pokud chtějí české dráhy zvýšit atraktivitu cestování vlakem pro ženy, doporučuji se silně soustředit právě na tyto dva body. Jako perličku na dortu pak můžeme diskutovat o vhodnosti kupé pro ženy, albíny, pštrosy a  podobnou havěť.

7. března 2012

Zajímavé knihy o svobodě v práci

Jak jsem psal v minulém příspěvku, na setkání v HUBu mi došlo, že svoboda v práci je širší pojem. A že při úvahách na toto téma není dobré se soustředit jen na kontext jedné relativně uzavřené firmy.  Dovolil bych si doporučit několik knih, které unikají hlavnímu proudu propagátorů svobodných firem. Pokud vás zajímá co to vlastně je svoboda v práci, pak se vrhněte na tyto knihy http://www.peoplecomm.cz/knihy#books.
Já se pokusím upozornit na několik zajímavých publikací, které apriori o tomto nehovoří. Ale překvapivě mají k tématu co říci.

Fareed Zakaria: Budoucnost svobody

Budoucnost svobody - obálkaVelmi zajímavá kniha pojednávající o demokracii. Autor je Ind a proto se mí velmi líbilo srovnávání procesu demokracie v Indii (o kterém jsem předtím nic nevěděl) a třeba v Čechách. Z hlediska věcí zajímavých pro naši věc bych vypíchl tři body:
  • Demokracie a liberální prostředí jsou dvě odlišné věci. Demokracie samotná může být bez liberálního prostředí pěkně hnusná tyranie většiny. I ve firmě nelze zvyšovat podíl spolurozhodování bez jistoty, že lidé se budou chovat slušně. Ústavní liberalismus na úrovni státu musí ve firmě suplovat firemní kultura a sdílené hodnoty lidí.
  • Svoboda vzniká z bohatství práce. Ale zadarmo není. Jak se zdá na cestě ke svobodě hodně záleží na tom jak se lidé mají. Pokud špatně, svobodě se nedaří. Výjimku tvoří státy, jejichž bohatství je postaveno výhradně na přírodních zdrojích. Tedy Rusko a různé ropné emiráty.  
  • Svoboda vzniká z jinakosti a z bojů o svobodu – nic není zadarmo. Svoboda, respektive její evropský model je důsledkem staletí válek a bojů o vliv. Mezi státy, mezi církví a státem atd. Stejně tak i silná firma musí mít silnou vizi nebo silného vnějšího nepřítele, nebo společný boj s něčím.