11. prosince 2012

Na stojáka v Etneteře–aneb my už o židle nebojujem

mf-standing-desk_locusb[1] Etnetera (pozor nově bez mezery) je celkem bláznivé místo, kde se lidé nebojí experimentovat nejrůznějšími způsoby. Před pár lety se jednalo převážně o hraní si s různými technologiemi. S jídlem roste chuť a tak přišel velký sociologický experiment přerodu ve svobodnou firmu. A ani to není dost a tak jsme minulý týden začali experimentovat sami na sobě. Konkrétně jsme zkoušeli jak se v práci stojí.

Proč by někdo měl něco takového dělat? Inu říká se, že je to celkem zdravé. A dává to i smysl. Lidské tělo je stavěno na chůzi, běh, pohyb, ležení. Jenom to sezení je z hlediska lidského revoluční novinka. A tak slečna evoluce zatím v klidu vyčkává, zda má smysl se nějak adaptovat nebo zda nás to zase přejde. Případně, zda nevyhyneme jako vakovlci. Existují tedy mraky studií popisujících důsledky dlouhodobého sezení a toho počítačového zvláště. Kromě studií je tu pak i krutá objektivní realita bolavých zad a dalších problémů. Ale jak z toho ven? Jedním z řešení je měnit pozici svého těla. Problém totiž není v sezení jako takovém, ale v dlouhodobé neměnné pozici. Tělo chce změnu. A to častější než osm hodin sedět a hodinu hopsat ve fitku.

Řešením je právě trávit část pracovní doby v jiné poloze než na židli. Konkrétně ve stoje.

Začal s tím kolega Martin Holečko, který sehnal několik stolů s polohovací deskou. Tedy stolů, kde velmi jednoduše můžete změnit výšku. Z normálního stolu se během okamžiku může stát stůl vysoký jako barový pul. Odhodíte židli a stojíte. Když tato poloha nevyhovuje, stůl se opět  snadno sníží, židle přisune a sedíte. Kouzelné. Pohyb desky je řešen buďto elektricky nebo pomocí protizávaží.  Stoly nyní kolují po firmě a zájemci si mohou zkusit, jaké to je s nimi pracovat. Já jsem právě skončil s čtrnáctidenním testováním stolu Humanscale Float , a rád bych se podělil o postřehy z tohoto netradičního experimentu.

První den s novým stolem byl ve znamení řešení drobných problémů.  Stůl byl příliš lesklý, takže na něm odmítala jezdit myš a sháněl jsem po firmě podložku. Pak jsem zjistil, že při vytaženém stolu nedosáhne síťový kabel. Pak jsem stále štěloval pozice desky, monitoru, docking station atd. Pak jsem zkoušel namontovat monitor na držák, ale potvora neměl ty správné místa na šroubky.  Ale tyto drobné nezvyklosti se během prvního pracovního dopoledne urovnaly a víceméně hladce jsem přešel na stojací režim. Z nadšení jsem pak stál cca. čtyři hodiny v kuse celé odpoledne, až mne začaly bolet lýtka.

Druhý den, vyzbrojen teoretickými poznatky z internetu (http://www.etnetera.cz/cz/37503-pribehovani/pribehovani_121017_seste.html + související odkazy) jsem začal pracovat o něco systematičtěji. Začal jsem střídat  stání/sezení v pravidelných intervalech po cca. jedné hodině. Ve fázi stání jsem stál bos na balanční podložce. A tento režim jsem udržoval a zdokonaloval po zhruba celou dobu.

  • Celkově jsem stál zhruba v polovině času, cca 3 hodiny denně. Další cca. 2d hodiny jsem seděl. Zbytek jsem byl někde jinde. Oběd, schůzky, porada vedle.
  • Během celé akce jsem necítil žádné negativní jevy. Subjektivně se trochu zlepšila bolest v zádech se kterou bojuji poslední dva měsíce, ale to mohlo být souhrou více faktorů. Každopádně se nezhoršila, což se mi stává při sezení na špatné židli.
  • Klíčová je obuv. I pohodlná bota na chození není dobrá na dlouhé stání. Ideální je stát bez bot na měkké podložce. Ta by měla býti dostatečně velká aby člověk mohl přešlapovat. Drobným problémem je pak nutnost odsunování podložky, když si člověk chce sednout na židli.

Zajímavé jsou ale změny, které stání způsobí v pracovním režimu

  • Sezení i stání se hodí pro jiné činnosti – pokud pasivně čtu delší texty nebo jenom rutinně jedu emaily, je přirozenější si k tomu sednout. Naopak činnosti, kdy se člověk do práce více noří (psaní kódu, hrabání se v datech, hrabání se v excelových vzorečkách) je lepší stát. Dokáži se pak daleko lépe soustředit.
  • Neuvěřitelně se zvětší akční rádius – najednou není problém mít po stole rozložené papíry. I kolegové, tiskárna či kávovar jsou najednou podstatně blíž. Prostě se nemusíte zvedat. Je to blbost, ale funguje to.
  • Naprosto se změní interakce s lidmi, kteří ze mnou přijdou.  Když sedím a někdo přijde je to vždycky trochu divné. Stojí nade mnou, já se zakláním a nevědomky tak zaujímám obraný postoj. Když se mnou chce něco probírat musí si přitáhnout židli. Ale když stojím je to vše přirozenější. Prostě vstoupí do mého pracovního prostoru naprosto plynule a rovnoprávně.
  • Když stojím jsem soustředěnější – je to neuvěřitelné, ale je to tak. Je daleko menší tendence opustit úkol a začít dělat něco jiného. Netuším proč to tak je, ale výsledek je velmi příjemný. Prakticky jsem mohl opustit moji oblíbenou pomůcku pomodoro, kterou se jinak dokopávám k udržení soustředění na jeden úkol.
  • Trochu rušivé je, že se člověk dívá na ostatní v místnosti trochu svrchu.
  • Stání je paradoxně náročnější na prostor než sezení. Stůl je stejně velký a navíc trvale řešíte kam odsunout židli, když ji zrovna nepotřebujete. Takže pro optimalizaci kanceláří to nebude to pravé.

No a jaký je z toho dojem? Velmi se mi to líbilo. Možnost změny pozice je strašně zajímavá a věřím, že to tělu prospívá. Navíc to má zajímavý dopad na způsob práce. Takže až se stoly budou kupovat na ostro, budu stát první v řadě.