Jak jsem psal v minulém příspěvku, na setkání v HUBu mi došlo, že svoboda v práci je širší pojem. A že při úvahách na toto téma není dobré se soustředit jen na kontext jedné relativně uzavřené firmy. Dovolil bych si doporučit několik knih, které unikají hlavnímu proudu propagátorů svobodných firem. Pokud vás zajímá co to vlastně je svoboda v práci, pak se vrhněte na tyto knihy http://www.peoplecomm.cz/knihy#books.
Já se pokusím upozornit na několik zajímavých publikací, které apriori o tomto nehovoří. Ale překvapivě mají k tématu co říci.
Velmi zajímavá kniha pojednávající o demokracii. Autor je Ind a proto se mí velmi líbilo srovnávání procesu demokracie v Indii (o kterém jsem předtím nic nevěděl) a třeba v Čechách. Z hlediska věcí zajímavých pro naši věc bych vypíchl tři body:
Trošku starší a hůře čtivá kniha, která ale podává velmi komplexní rámec pro popis organizace společnosti. Ve společnosti i ve firmách. Jedná se defacto o souhrn poznatků různých sociologů, kteří se věnovali organizaci lidí. Zpravidla ve velkém. Celá kniha vychází z Maxe Webera a jeho základní typologie tří typů panství. Dědičného, charismatického a byrokratického. Weber považuje byrokratické řízení za ideální stav a odosobněnou byrokracii za nejefektivnější způsob organizace. Následně Keller cituje řadu badatelů, kteří s tímto polemizují. Postupně je ukazována řada patologických vlastností a nedostatků byrokratických struktur.
Kniha pro mne byla neuvěřitelně přínosná. Když uvažujeme o svobodě v práci, tak intuitivně chápeme, proč nám byrokracie nevyhovuje. Je ale dobré si uvědomit, proč vlastně byla zavedena a jaké má pozitiva. Svobodná firma se nejvíce blíží modelu charismatického panství, které vyžaduje velmi silnou osobnost ke svému fungování. Tedy – svoboda v práci má svoje pozitiva. Ale má i značné limitace a jen těžko bude univerzální odpovědí na organizaci lidí. V tom je byrokracie (která dnes řídí defacto veškeré naše konání ve společnosti) mnohem trvanlivější a stabilnější. Navíc byrokracie poměrně efektivně bojuje proti kumulaci a zneužívání moci. Zatímco patologie a defekty byrokratických systémů jsou dobře popsány, model charismatického panství je z pohledu badatelů terra ingognita. Mimo jiné i proto, že byl historicky převálcován. Což bychom měli mít na paměti.
Mimochodem – občas lidé Kellera šmahem odsuzují jako komunistu a levičáka. Doporučuji se přes tuto jeho nálepku přenést. Keller ve skutečnosti – tedy ve svých knihách – tvrdí, že v současné době neexistuje politický směr schopný se vypořádat s výzvami současné společnosti. Tvrdí, že to není ani liberalismus, ani socialismus ani konzervatismus. Tedy ani jeden z názorových směrů poplatných devatenáctému století. Tím stojí mimo běžné škatulky pravice/levice.
Tématem další pozoruhodné knihy z pera známého norského sociálního antropologa je spokojenost. Spokojenost ve společnosti, která má všechno. Ve společnosti, kde si průměrný člověk žije na materiální úrovni, o které se vládcům z doby středověku ani nesnilo. Ve společnosti, která ovládla své okolí do míry, kterou by naši předkové označili slovem úžasná.
Přesto nejsme spokojeni. Kniha velmi dobře popisuje proč tomu tak je. Od známých modelů modelů snižování mezního užitku (prvních 10% vlastníků aut získalo vlastnictvím auta obrovskou výhodu. Posledních 10% jen zahustil přeplněné silnice a užitek z vozu klesl na úroveň, kdy je ve městě rychlejší bába s nůší na kole) po zajímavé úvahy na téma struktury společnosti a uspokojení z práce.
Pro svobodu ve firmách je tam zásadní sdělení – ne vždy je nutné činit zaměstnance šťastnými. Občas jim stačí jen ukázat, že už šťastní jsou. Štěstí je prostě veličina, která souvisí s příjmem, ale rozhodně ne úměrně a už vůbec ne výhradně. Klasická struktura nemá moc jiných motivací než růst peněžní odměny a kariérní postup = zvyšování moci. Ve svobodných firmách máme fantastickou šanci fungovat jinak, opravdu se zajímat o štěstí lidí.
Tak to je pro dnešek vše. Znáte nějaké jiné knihy, které by stálo za to si přečíst? Sem s nimi! Můj Kindle hladoví!
Já se pokusím upozornit na několik zajímavých publikací, které apriori o tomto nehovoří. Ale překvapivě mají k tématu co říci.
Fareed Zakaria: Budoucnost svobody
Velmi zajímavá kniha pojednávající o demokracii. Autor je Ind a proto se mí velmi líbilo srovnávání procesu demokracie v Indii (o kterém jsem předtím nic nevěděl) a třeba v Čechách. Z hlediska věcí zajímavých pro naši věc bych vypíchl tři body:- Demokracie a liberální prostředí jsou dvě odlišné věci. Demokracie samotná může být bez liberálního prostředí pěkně hnusná tyranie většiny. I ve firmě nelze zvyšovat podíl spolurozhodování bez jistoty, že lidé se budou chovat slušně. Ústavní liberalismus na úrovni státu musí ve firmě suplovat firemní kultura a sdílené hodnoty lidí.
- Svoboda vzniká z bohatství práce. Ale zadarmo není. Jak se zdá na cestě ke svobodě hodně záleží na tom jak se lidé mají. Pokud špatně, svobodě se nedaří. Výjimku tvoří státy, jejichž bohatství je postaveno výhradně na přírodních zdrojích. Tedy Rusko a různé ropné emiráty.
- Svoboda vzniká z jinakosti a z bojů o svobodu – nic není zadarmo. Svoboda, respektive její evropský model je důsledkem staletí válek a bojů o vliv. Mezi státy, mezi církví a státem atd. Stejně tak i silná firma musí mít silnou vizi nebo silného vnějšího nepřítele, nebo společný boj s něčím.
Jan Keller: Sociologie byrokracie a organizace
Trošku starší a hůře čtivá kniha, která ale podává velmi komplexní rámec pro popis organizace společnosti. Ve společnosti i ve firmách. Jedná se defacto o souhrn poznatků různých sociologů, kteří se věnovali organizaci lidí. Zpravidla ve velkém. Celá kniha vychází z Maxe Webera a jeho základní typologie tří typů panství. Dědičného, charismatického a byrokratického. Weber považuje byrokratické řízení za ideální stav a odosobněnou byrokracii za nejefektivnější způsob organizace. Následně Keller cituje řadu badatelů, kteří s tímto polemizují. Postupně je ukazována řada patologických vlastností a nedostatků byrokratických struktur. Kniha pro mne byla neuvěřitelně přínosná. Když uvažujeme o svobodě v práci, tak intuitivně chápeme, proč nám byrokracie nevyhovuje. Je ale dobré si uvědomit, proč vlastně byla zavedena a jaké má pozitiva. Svobodná firma se nejvíce blíží modelu charismatického panství, které vyžaduje velmi silnou osobnost ke svému fungování. Tedy – svoboda v práci má svoje pozitiva. Ale má i značné limitace a jen těžko bude univerzální odpovědí na organizaci lidí. V tom je byrokracie (která dnes řídí defacto veškeré naše konání ve společnosti) mnohem trvanlivější a stabilnější. Navíc byrokracie poměrně efektivně bojuje proti kumulaci a zneužívání moci. Zatímco patologie a defekty byrokratických systémů jsou dobře popsány, model charismatického panství je z pohledu badatelů terra ingognita. Mimo jiné i proto, že byl historicky převálcován. Což bychom měli mít na paměti.
Mimochodem – občas lidé Kellera šmahem odsuzují jako komunistu a levičáka. Doporučuji se přes tuto jeho nálepku přenést. Keller ve skutečnosti – tedy ve svých knihách – tvrdí, že v současné době neexistuje politický směr schopný se vypořádat s výzvami současné společnosti. Tvrdí, že to není ani liberalismus, ani socialismus ani konzervatismus. Tedy ani jeden z názorových směrů poplatných devatenáctému století. Tím stojí mimo běžné škatulky pravice/levice.
Thomas Hylland Eriksen: Syndrom velkého vlka
Tématem další pozoruhodné knihy z pera známého norského sociálního antropologa je spokojenost. Spokojenost ve společnosti, která má všechno. Ve společnosti, kde si průměrný člověk žije na materiální úrovni, o které se vládcům z doby středověku ani nesnilo. Ve společnosti, která ovládla své okolí do míry, kterou by naši předkové označili slovem úžasná.Přesto nejsme spokojeni. Kniha velmi dobře popisuje proč tomu tak je. Od známých modelů modelů snižování mezního užitku (prvních 10% vlastníků aut získalo vlastnictvím auta obrovskou výhodu. Posledních 10% jen zahustil přeplněné silnice a užitek z vozu klesl na úroveň, kdy je ve městě rychlejší bába s nůší na kole) po zajímavé úvahy na téma struktury společnosti a uspokojení z práce.
Pro svobodu ve firmách je tam zásadní sdělení – ne vždy je nutné činit zaměstnance šťastnými. Občas jim stačí jen ukázat, že už šťastní jsou. Štěstí je prostě veličina, která souvisí s příjmem, ale rozhodně ne úměrně a už vůbec ne výhradně. Klasická struktura nemá moc jiných motivací než růst peněžní odměny a kariérní postup = zvyšování moci. Ve svobodných firmách máme fantastickou šanci fungovat jinak, opravdu se zajímat o štěstí lidí.
Tak to je pro dnešek vše. Znáte nějaké jiné knihy, které by stálo za to si přečíst? Sem s nimi! Můj Kindle hladoví!
"Mimochodem – občas lidé Kellera šmahem odsuzují jako komunistu a levičáka. Doporučuji se přes tuto jeho nálepku přenést." Osobně považuji Sociologii byrokracie a organizace za jednu z mála Kellerových knih, kde si zachoval "objektivizující nadhed" a nesklouzl k politické angažovanosti. Možná právě proto mám tuto knihu od Kellera dodnes rád.
OdpovědětVymazat