Hledáme lidi. Hodně a intenzivně. Díky tomu se u nás při pohovorech dveře netrhnou a poznám tak spoustu zajímavých i méně zajímavých lidí. Což je pěkné, ale ze čtení CV (ano každý už dnes ví jak jej vyplnit), motivačních dopisů (ty už nejsou tak běžné) a pohovorů samotných jde hlava kolem. Nový člen týmu je velká investice. Jednak finanční a zejména lidská. Práce vynaložená na hladký start nováčka není zanedbatelná a případné neúspěchy jsou velmi demotivující. Proto se vyzbrojujeme různými dotazníky, rafinovanými otázkami a dalšími triky. Hlavně se ale snažíme během hodinového rozhovoru tipnout jaký člověk to vlastně přišel. Nedávno jsem si uvědomil, že dosti velkou váhu přikládám tomu, zda člověk sportuje nebo ne. Tedy dosti velkou ve srovnání s významem sportu pro povolání konzultanta nebo web analytika. Teoreticky bych měl tuto informaci ignorovat, ale není tomu tak. Docela mne to zaujalo a začal jsem přemýšlet proč to vlastně dělám. Vznikla tak neuspořádaná úvaha, kterou si dovoluji předložit.
Jedním z důvodů je jistě kultura naší firmy. Sport je (http://www.etnetera.cz/cz/20341-sport/index.html) druhou nejpopulárnější volnočasovou aktivitou hned po alkoholu. U některých jedinců je dokonce ještě výš. Takže je určitá šance, že sportovec k nám lépe zapadne. Navíc ocení drobné benefity typu garáže na kolo, sprchy, startovného na vybraných závodech apod. Je jisté, že tyto věci některé lidi i přitahují.
Svoji roli jistě hraje i fakt, že sám sportuji a logicky podvědomě tíhnu k podobným lidem. Ostatně je vždy příjemné si s kolegou některé věci vyříkat při poledním běhání stromovkou. Stejně tak účast na společných závodech je vynikajícím přirozeným a nenásilným team buildingem. Koho nepoháněli svým jekotem ETN FANS na IT Trialonu, ten neví co je to dýchat za firmu do posledního dechu. To jsou dojmy, které žádná agentura na zážitky neprodává. Jsou totiž skutečné.
Ale to by samo o sobě nestačilo. Ve své úvaze jsem nakonec dospěl k názoru, že hlavním důvodem je má víra v tom, že sport určitým pozitivním způsobem formuje povahu člověka. Tato víra není podložena žádnou studií či expertízou. Je to prostě jen víra založená na mojí pozitivní zkušenosti. Jaký je tedy podle mne sportovec.
Podíváme-li se na současný vzdělávací systém, tak vidíme masivní tlak na snižování nároků na studenty. Klesají nároky, klesá schopnost pedagogů tyto nároky vymáhat a zřejmě i motivace studentů jim vyhovovat. Klasickou ukázkou je jistá vysoká škola, kde se výsledky testů nezveřejňují pod jmény, ale kódy. Aby se ti, co dosáhli špatných výsledků necítili demotivováni. Na jiné vysoké škole jsem byl svědkem tlaku na vyučujícího aby v přednášce nepoužíval cizí termíny (jednalo se o výpočetní techniku). Studenti by si mohli stěžovat, že přednášce nerozumí. A tak dále. Studen je tedy veden k tomu, aby vzdělání bral jako spotřební produkt. Má jej dostat. Pokud jej nedostane je chyba na straně dodavatele a ne jeho. To mimo jiné vede k vysoké obezřetnosti při najímání absolventů.
Sport pak může fungovat jako protiváha tomuto rozmazlovacímu rovnostářskému přístupu, který donekonečna toleruje chyby jedince. Jakýkoliv sportovec si odnáší několik ponaučení, které jsou v praxi nedocenitelná:
- Jen jeden může vyhrát
- Abych vyhrál, musím trénovat a makat
Pokud si navíc sport udržel do věku kolem třicítky a dále mluví to o značné vytrvalosti a schopnosti definovat si životní hodnoty. Což také není špatné. Pochopitelně nikdo nezaručí, že uchazeč bude stejně dobře plnit plán jako kdysi trénoval na okresní přebor. Ale minimálně víte, že se umí snažit. Mezi pozitiva pracujícího sportovce pak lze jistě zařadit zvýšenou odolnost vůči různým rýmičkám. I když tak je kompenzována občasným vážnějším problém. A kromě toho je vhodné se připravit na nutnost sladění tréninku a práce. V zimě hory, v létě kolo dokud je vidět atd. Ale to není tak kritické.
Většina sportů navíc dnes vyžaduje týmový přístup. I relativně individualistické sporty nutí lidi trénovat společně a v závodu hrát podle společných not. A tedy opět lze předpokládat, že takový jedinec není úplný sociopat. Že rozumí pojmu společná práce a role ve skupině. Že dokáže úspěch skupiny nadřadit svému krátkodobému zájmu a fungovat ku prospěchu všech.
Takto bych mohl pokračovat dále, ale asi je to zbytečné. Prostě věřím, že sport má velmi pozitivní vliv na formování charakteru člověka. A to stojí při pohovoru za povšimnutí. Tím neříkám, že při pohovorech do Et netery je nutné skládat fyzické testy. Podobně pozitivně člověka formuje většina koníčků a zájmů. A pochopitelně i mezi sportovci se najde dostatek mašíblů, které je lepší si držet od těla. Ale tak nějak se mi zdá, že výhody převažují.
Každopádně – pokud jste dobří, zajímá Vás webová analytika a internet obecně, pak neváhejte. Sport není podmínkou a na ten maraton Vás nakonec stejně dokopem
Komentáře
Okomentovat