Pár slov o konci IKARIE (a startu XB-1)

imageV pátek večer mne přivítala manželka slovy “Tak Ti zrušili Ikárii.” A podávala mi jakýsi dopis. Po hektickém týdnu jsem nebyl právě nejbystřejší a tak mi trvalo poměrně dlouho, než jsem pochopil co mi vlastně paní z Mladé fronty píše. Stále jsem nemohl pochopit, že opravdu zrušili časopis. Čekal jsem nějakou informaci o tom, že jsem neprodloužil předplatné nebo někam neposlal peníze. Ale můj mozek se prostě bránil vstřebat ten prostý fakt – Mladá fronta zařízla IKARII. Jen tak, bez varování. Z měsíce na měsíc. To přeci nejde.

V době vrcholící krize Eurozóny, skandálu zveřejnění tajných dokumentů americké diplomacie a hrozící války na Korejském poloostrově může dopis o konci jednoho časopisu pro sci-fi maniaky vypadat nevýznamně. Leč není tomu tak.  Dlouho do večera jsem nemohl usnout a vracel jsem se v myšlenkách k nečekaně zesnulé Ikarii. Prostě mne to zasáhlo víc než  bych čekal. Nalezené reakce v diskusích a na Twitteru mne přesvědčili, že jsem nebyl sám. Zkusím v tomto lehce emotivně zabarveném textu načrtnout některé důvody, proč nechci konec Ikarie přejít mávnutím ruky.

Je nutno říci, že papírové časopisy prakticky nečtu. Informace potřebné k mé práci čerpám z (převážně zahraničních) online zdrojů. Pestrá nabídka prefabrikovaných livestyle magazínů mne nijak neoslovuje. Když na firemním WC nějaký najdu, prolistuji jej. Neuráží mě to, ale nevidím důvod proč to brát do ruky i jindy. S trochou nadsázky mohu říci, že si bohatě vystačím s těmito tituly, které čtu pravidelně:

  • Vesmír mi dodává iluzi kontaktu s vědou (vím, skutečný odborník se mi vysměje, ale ta iluze je cenná)
  • IKARIE uspokojuje moji zálibu ve fantastice.
  • Sorry  pak trojici doplňuje svým specifickým humorem . Navíc funguje jako filtr popkultury a bulváru  – nakonec se díky němu dozvím takové ty klíčové informace jako o Bartošové a Pomejem. Takže nejsem úplně out.

Ikarie má však výsadní postavení. Předně proto, že mne provází životem opravdu dlouho. Ve skříni mám ročníky 1993 a to možná někde najdu starší. Začal jsem ji tedy číst na gymnáziu. Mnoho lidí v diskusích píše, že je Ikarie přivedla ke sci-fi. U mne to tak není. Sci-fi jsem hltal již před tím. Na základní škole jsem přečetl prakticky celého Julese Verna, H.G. Wellse, řadu románů od Strugackých (byť jsem je ne plně chápal) atd.  Ale Ikarie mne přivedla ke čtení sci-fi povídek a pochopení toho, že povídka je královskou formou vědecké fantastiky. Navíc nepochybně kultivovala díky publicistice můj vkus, upozorňovala mne na zajímavé autory a celkově tak podporovala čtení fantastiky. Dvacet let mi tak zajišťovala pevný most mezi fantastickými světy a každodenní realitou. To mohu říci o velmi málo věcech. Za tu dobu jsem zkusil spoustu sportů, poznal a znovu zapomněl hodně lidí, ale takováto věrnost je vzácná.

Nejsem vyhraněným příznivcem sci-fi. Rád si přečtu fantasy román i povídku, nepohrdnu hororem nebo různými crossovery. Ale je zajímavé, že i přesto mne nikdy jiný časopis tak neoslovil. Zkoušel jsem různé. Odebíral jsem nějaký čas fantasy měsíčník Pevnost, ale prostě to nebylo ono. Ikarie prostě vítězila na celé čáře velmi stabilní kvalitou povídek, publicistiky a celkové redakční práce. Některé povídky mi třeba nesedly na poprvé. Některým jsem vůbec nepřišel na chuť. Ale u drtivé většiny jsem nakonec ocenil jejich zařazení. Obrovským přínosem je pak trvalý přísun dobrých překladů zahraničních autorů. Bohužel moje jazykové nevybavenost mi neumožňuje si plně vychutnat anglický text, a tak toto je jedna z mála možností jak se dostat k současné zahraniční fantastice.

Sympatická je pochopitelně i tradičnost časopisu – dokázal ubránit po dvacet let podobný formát preferující text před čímkoliv jiným. Krátké pokusy o barevnost byly rychle opuštěny a časopis 100% plnil svoji misi. Tedy nabízet ke čtení dobrou fantastiku a publicistiku. Zdůrazňuji ke čtení a ne k prohlížení. Když připočteme rostoucí počet předplatitelů, pořádání tradiční literární soutěže a věrnou komunitu čtenářů, pak prostě nerozumím rozhodnutí MF. Tedy tomuto dopisu:

 

dopis MF o zruseni

Ano, takhle končí jeden legendární časopis …..

Když jsem se cvičně zkoušel začíst do náhražky zaslané Mladou frontou prostě to nešlo. Je to časopis Lidé a země, který by teoreticky spadal do oblasti mého zájmu. Ale nejde to. Jedná se o klasický recyklát, byť na pěkném papíře. Jeden pěkný článek o Filipínách a pak dalších 110 stran obsahujích pouze texty převzaté odjinud (třeba ten rozhovor s Janem Kopkou jsem viděl tak 5x v různých časopisech), reklamy nebo moderní eko a livestylové články. Vše doplněno pěknými fotografiemi. Je to klasický typ časopisu, který nabízí povrchní, leč barevnou a nenáročnou polozábavu, poloinformace. Infotaiment. Čtení neurazí, ale ani nic nepřinese. Navíc se to na lesklém papíře velmi špatně čte. Děkuji nechci. Raději budu číst originální obsah na recyklovaném papíře než naopak. I proto jsem si dovolil nabídku odmítnout a požaduji za nedodaný časopis peníze zpět. Věřím, že to udělá více lidí. Snad to MF upozorní, že něco je špatně.

Zpět k Ikarii. Rozhodnutí zrušit časopis je pochopitelně plně v kompetenci jakéhokoliv vydavatelského domu. Je to podnikání jako každé jiné, časopisy vznikají a zanikají. Nicméně rozhodnutí zrušit něco tak tradičního a specifického jako je Ikarie je překvapivé. Cítím v něm nepochopení, k čemu ten  časopis vlastně je. Z pohledu marketingových pouček se totiž jedná o vysoce nestandardní titul. Podle dostupných informací Ikarie ekonomicky fungovala, byť nijak závratně. Trvalá čtenářská základna, obsazená inzerce i ustání skokového zdražení. To je v době krize u literárního časopisu zázrak. Nepochopitelná věc. Navíc čtenáři odmítající barevné strany a livestylové prvky. Další nepochopitelná věc. Prostě produkt nezapadající do marketingových škatulek. Něco velmi specifického pro československé prostředí, co nefunguje podle globálně prověřených schémat. Fenomén vyrostlý z raných scifi conů a čistého fanovství. Myslím tím fanovství v původním smyslu, nikoliv facebookovém. To zjevně nezapadá do profilu dynamického mediálního domu. A tam místo specifického přístupu raději zařízneme. A pro jistotu si necháme práva na název a logo. Co kdyby …

Z mého pohledu se tedy jedná o typický projev mcDonaldizace. Namísto něčeho specifického a možná trochu pracného vezmeme nějaký osvědčený prefabrikát. Bez chuti, bez zápachu. Ale jedovaté to není a oni to sežerou. Stejný osud mimochodem postihl i VTM, které přivádělo k technice generace mladých lidí. Ale tak to nefunguje, milá Mladá fronto.  Pokud alespoň trochu platí vaše vize a mise, pak je dobré zabývat se i mírně nestandardními čtenářskými komunitami. Zajisté livestylové časopisy vytvářejí lepší mediální prostor, ale za jakou cenu? Za cenu toho, že přestávají být časopisy a stávají se jen barevnými letáky, kde skutečný originální text ustupuje a jen výplní mezi reklamními články a čistou reklamou. Krátkodobě to jistě funguje. Lidé stále časopisy kupují, protože byly zvyklí je kupovat. A inzerenti inzerují. A postupně lidé zjistí, že jsou ….. prázdné. Bude to trvat rok, dva nebo pět. Ale nakonec se tak stane. Ty samé informace získají jinde a tak se neradostný graf inzertních příjmů nevratně přiblíží nule. Všimněme si, že stagnace objemu inzerce není projevem krize. Je dlouhodobější.

Graf objemu inzerce v tisku

(zdroj: http://www.rocenkaunievydavatelu.cz/2010/index.php?akce=prijmy)

O to víc byste si měli vážit titulů, které díky trvale hodnotnému obsahu neklesají ani nerostou. Jsou stabilní. Mají dokonce potenciál přežit přechod do digitálního věku. Troufám  si tvrdit, že většina fanoušků Ikarie by nepoškozovala vědomě svůj časopis kopírováním. Rádi by si předplatili elektronickou verzi. Lze toto říct o exkrementech typu For Men, F.O.O.D atd.? Těžko. A tak se budeme za pár let divit, že čtení knih online poškodilo vydavatele časopisů. A budeme vymýšlet jak nekvalitní a nezajímavý obsah, prodávaný pouze reklamou a bulvárními tématy, ochránit pomocí nějaké formy DRM. Drobně mne napadá paralela se SEO – pokud nebude v časopisech originální obsah, pak jsou odsouzeny k zániku. Pouhý lesk, propagace a trocha rad jak dosáhnout orgasmu dlouhodobě nepomohou.

imageZdá se ale, že příběh má šťastný konec. Ikarie není definována svým názvem a vydavatelem. Je tvořena lidmi. A tak i přes nekorektní jednání Mladé fronty (zrušení bez varování, ponechání si práva na logo a název, …) si redakce našla nového vydavatele. A dnes by mělo vyjít další číslo, pod názvem XB-1. Přeji redakci pevné nervy při spuštění a těším se na něj.

Je dobrou zprávou, že zjevně existují vydavatelství schopná vnímat čtenáře jako člověka a ne jako prostého konzumenta. Věřím, že XB-1 bude důstojným pokračovatelem Ikarie na minimálně dalších 20 let.

Stejně dobrou zprávou pak je, že Ikarie neumírá opuštěná. Jen za tento víkend se vyrojila spousta komentářů podobných mému a řada lidí dává najevo svoji nespokojenost. Věřím, že to XB-1 dodá potřebné předplatitele a energii k práci.

Další informace online – neuspořádaný seznam článků a informací na které jsem narazil:

Komentáře

  1. Pod tento clanek bych se mohl klidne podepsat. Jen dodam, ze me jednani mlade fronty natolik pobourilo, ze od ted jiz nebudu dale vyuzivat zadny s jejich produktu.
    Zruseni ze dne na den, kdy redakci nedali cas cokoliv s tim delat a soucasne zablokovani nazvu, aby pripadne stizili novy zacatek je nehoraznost(protoze nazev bez teto redakce je bezcenny.
    Nehorazne jednani mlade fronty dle dravych zapadnich bussiness standartu me proste urazi. (nikoliv ukonceni jako takove, ale zpusob)

    OdpovědětVymazat
  2. Mám téměř všechny ikarie ....je mi smutno ....A Mladá Fronto .. JDI SE BODNOUT! Jsem NA....NEJ! Právě jsem znovu přečetl většinu Ikárie znovu a mé pocity vůči Mladé Frontě jsou nepublikovatelné......NECHCI BAREVNOU REKLAMU! Chci číst zajmavé povídky, vnímat cosi nového, nechci slátaninu i když barevnou!

    OdpovědětVymazat
  3. Anonomní: Objednejte si ihned XB-1 ;-) kvalita Ikarie zůstala

    OdpovědětVymazat

Okomentovat