Zlý Google. A nebo je to jinak?

imageMožná jste to také zaregistrovali – Google má nejen unikátní technologie, ale i skvělé účetní. A ti mu stáhli daňovou zátěž na 2,4%. Čímž naštvali jednak IBM, které dosáhlo podobnou cestou jen upatlaných 4,1% a především americkou veřejnost. Ta totiž ústy některých komentátorů očekává, že Google vlastenecky zaplatí 35%, což je běžná daňová sazba. Viz například tento rozhovor na CNN (o daních se mluví od  5min 15sec, ale je to zajímavé celé). Ozývají se hlasy, že Google sice káže o etice, ale podvádí a tak dále. Zcela souhlasím s mnohými komentátory v tom, že hledání etických standardů v globalizovaném světě je klíčové. Nikdy nebyla otázka na to “je toto jednání dobré nebo špatné” tak palčivá jako dnes, kdy je svět neuvěřitelným způsobem propojen v těžko odhadnutelnou pavučinu vztahů.

Mnoho komentátorů ale pokládá za automatické, že “platit daně je dobré”. To mne drobátko zaráží, protože toto rovnítko prostě nevidím. Abychom toto mohli prohlásit bylo by nutné aby daně byly investovány efektivně ku prospěchu obyvatelstva. A toto se bohužel neděje. Zvedněte ruku, kdo se domnívá, že ano? Z většiny státních aparátů se v posledních desetiletích stal krajně nedůvěryhodný správce peněz a látat kardinální rozpočtové chyby zvyšujícími se daněmi tak nápadně připomíná hašení ohně benzínem. Problém je pochopitelně hlubší, neboť politici jsou pouhým odrazem veřejnosti. A proto je toto pouhým odrazem toho, že jedinou dominantním hodnotovým měřítkem současnosti jsou peníze, které se stávají jediným měřítkem společenské hodnoty člověka. Staré úsloví, že “o peníze jde až v první řadě,” pravděpodobně platilo od úsvitu věků. Ale na rozdíl od současnosti nebylo možné toto přiznávat otevřeně. Vždy existovala nějaká dominantnější idea, která určovala zda je člověk dobrý nebo zlý. A každý se musel alespoň přetvařovat tak, aby prošel. Dlouho bylo tímto vyšším principem náboženství, s jeho ústupem ze scény tuto roli s větším či menším úspěchem přebraly (h)různé –ismi až teď máme ….. nic. Velké nic. Nemáme prakticky žádné morální měřítko jak posoudit, zda ten či onen čin je dobrý nebo špatný, které by platilo alespoň v rámci našeho státu. Natož napříč Evropou, natož celosvětově.

Ve společnosti s absencí jakýchkoliv hlubších hodnot pak logicky její představitelé hájí ty samé hodnoty. Tedy jen a pouze svůj vlastní prospěch. Ono to ani jinak nejde. I kdyby se rozhodli obětovat se a jít nezištně v čele zástupů, tak prostě nemají kam. Zástupy nechtějí nikam jít. Není cíl, není nepřítel. Vše je relativní. Je jen osobní prospěch a z něj plynoucí pěnězovody.

Na druhou stranu toto vakuum generuje jako logickou reakci masu altruistických aktivit, které se snaží jej vyplnit. Když budeme optimisty, tak to snad bude něco lepšího než ten minulý pokus o lepší zítřky. A jednou z těchto snad je i obrovské úsilí Googlu o zlepšení svých volně dostupných služeb. Soustředil se na jednoduchou vizi, že pomůže lidem lépe žít protože jim poskytne informace. Všechny, rychle a kvalitně. Můžeme spekulovat o vlivu na vzdělání o tom, že to stejně dělá jen pro peníze atd. Fajn, ale alespoň se snaží předstírat, že je to jinak. A je to i obrovský příklad pro ostatní. A upřímně řečeno – srovnejme přínos státu pro rozvoj informační společnosti a přínos Googlu (a dalších). Komu raději dáte peníze?

A tedy mne šokuje drzost amerických daňových poplatníků, kteří zadarmo používají mapové podklady, email, vyhledávání a desítky dalších služeb, kterými jim Google prokazatelně pomáhá. A jsou rozhořčeni, že jim výměnou za to, že toto mohou používat zdarma, ještě prostřednictvím státního rozpočtu neplatí.

Pochopitelně řada daňových úniků je eticky problémová, ale otázka zní – kde ty zmizelé peníze končí. A v případě Google věřím, že jich podstatná část zůstane v oběhu formou inovovaných služeb, infrastruktury a zaměstnanosti. Rozhodně tedy budou přínosnější než v rukou státu. V tomto konkrétním bodě mám velmi jasno – ten kdo je tu špatný není Google (či jiný daňový optimalizátor v mezích zákona). Špatní jsou politici a celý státní aparát, který daně využívá v rozporu se zájmy obyvatel. To málo co se neztratí v přerozdělování, korupci a režii na fungování zbytečných institucí je vynakládáno na úplatky voličům formou sociálních dávek apod. Ve výsledku tak vzniká civilizace méně a méně produktivních lidí, kteří jsou více a více závislí na stále nákladnějším a méně efektivním státu. V tomto kontextu jsou jakékoliv peníze zachráněné před státním molochem a investované do rozvoje infrastruktury a konkurenceschopnosti pravým požehnáním.

Komentáře

  1. Plne súhlasím. Kde to môžem podpísať?

    OdpovědětVymazat
  2. @Fczbkk - nejlépe na dalším daňovém přiznání ;-)

    OdpovědětVymazat
  3. Obávám se, že nemáte v mnohých věcech pravdu. Sociální dávky by mohl za úplatky označit jen člověk, jež mimo pravicové prohlášení nevidí do systému. Sociální dávky, které jsou mimojiné u nás jedny z nejpřísnějších v Evropě, jsou de facto peníze, které platí státu svým sociálním pojištěním, takže na své peníze v případě nouze a potřeby najít si bezúhonně novou práci má nárok. Těžko se domnívat, že sociální dávky vytěžují stát natolik jako daňové úniky či prázdniny velikých společností. Zatímco veliké splečnosti mají problém vůbec o zákonem nařízené fiskální jednání, těžko si představit, že by se bez existence toli vámi proklínaného státu byli schopni rozumně postarat o lidi. Je dnes již naivním a přeoknaným názorem, že úspěšné společnosti investují svůj zisk zpět do společnosti, to by poté dnešní svět vypadal zásadně jinak. Návratnost peněz je minimální, zvětšují se dividendy, akcionái bohatnou a "úspěšné splečnosti" stále pracují na základním mottu: Snížit náklady, zvýšit zisky.
    To, co tu píšete, co je jakýsi tržní anarchismus, naprosto neslučitelný s reálnou funkcí společnosti. Buďme rádi, že nic takového není. Když se podíváte do Číny, kam největší společnosti světa (Nike, IBM...)posílá do vlád své agenty, kteří lobují proti stálemu nepřijetí zákoníku práce. Je běžné, že lidé, kteří si ublíží při práci a jsou trvale handicapovaní, nemají od téměř nestátu (vaše představaú na nic nárok a jsou rázem na ulici. Nemusím povídat, že taková situace ještě méně motivuje k práci, rozšiřují se sociální nůžky apod. Stát je zcela nezbytný, neboť je naprosto nezbytné, aby některé sektory nebyly privatizované. Že vám to pane vůbec píšu, když to sám víte, žijete v tom a přitom tady sníte o něčem jiném. Systém podvojného privátního zdravotnictví - hrůza, totální zločinnost vůči pacientům, snaha ořezat pojištění pacienta či bonusy doktorům posuzovatelům za nalezení poosudku, který by pacientovi odmítl nárok na pojištění, aby pojišťovna - samozřejmě soukromá, ušetřila. Pokud přerozdělování státu nefunguje jak má, má se člověk více zajímat, nevolit strany, které dle oficiálních statistik mají problémy s rozpočtovou politikou (paradoxně pravicové vláda za poslední 20 let u nás - viz statistický úřad, či pravicová vláda, jež vládla posledních 5 let v Řecku a svojí politikou blížící se heslu rozpočtové odpovědnosti jaksi opomjela daňové úniky - v Řecku zcela běžné - a kam to dotáhla?) Zvláštní že, žádná levice). Je na vás koho volíte, je třeba volit odpovědně, nikoli nic nedělat a stěžovat si na současný systém.
    To, že Google funguje a jeví se jako společensky prospěšný může být příkladem pouze tehdy, ukáže-li se zda respektuje stejná pravidla. Ty nerespektuje, naopak hrubě obchází, těžko si poté říct, zda je to ten správný příklad pro stát, společnost a ekonomické fungování. To co píšete je čistý alibismus, Google má ohromné zisky často na úkor etického jednání, jediné co dobře umí, je to fikaně a důvtipěn zakrývat, tam jste blízko - viz Honkong a Čína. Doufám, že budoucnost bude zásadně odlišná o vaši představy. Mimochodem, ta je už dosti ponamenána mantrou peněz, neboť peníze zde nebyli odjakživa stejně jako tendence je hromadit - viz Politika Aristotés.

    OdpovědětVymazat
  4. Děkuji za rozsáhlou reakci. Uvítal bych jiné jméno, než Anonym, čehož lze pomocí volby "komentovat jako: název/url".

    Ale k věci: předně - nejsem zastáncem libertánských teorií o neexistenci státu. Koncept nulového nebo minimálního státu, který mi podsouváte považuji za stejný nesmysl jako komunismus. Zatímco komunismus předpokládá člověka jako altruistickou bytost, tak libertánské teorie přepodkládají člověka jako dokonale racionální ekonomickou jednotku. Člověk ale překvapivě není ani jedno ani druhé, takže obě ideologie lze chápat pouze jako zajímavé myšlenkové experimenty. Bohužel jeden z nich se z této pozice vymknul.

    Netvrdím tedy, že by neměl existovat stát nebo jiná forma ustavující společné hodnoty skupin lidí. Musí. Jinak nebude fungovat společnost a pouhá suma jednotlivců nebude nikdy tak funkční jako fungující společnost. A tedy brzy skončí.

    Do diskuse levice/pravice se pouštět nebudu - chápu, že jste si mne zaškatulkoval jako pravičáka. Budiž, já to tak nevnímám. Současné politické strany jsou až na čestné výjimky pouze nástroji pro kariérní růst politiků, neprosazují žádnou ucelenou vizi nebo strategii se kterou bych se dokázal ztotožnit. pojmy levice a pravice jsou dnes bezobsažné. Stejně tak považuji za demagogocké tvrzení o dluhu pravice apod. Extrémní dluhy evropských společenství jsou strukturálním problémem, nikoliv problémem jedné či dvou vlád.

    K tématu kam je lepší peníze nalít, zda do státního sektoru nebo do firem. To není černobílé jak to podáváte. Můj článek je o jednom konkrétním případě: googlu. Znám dost dalších firem, které svůj zisk reinvestují. Stejně tak znám firmy, kde vše teče do kapes majitelů. Ale i to je korektní a ty peníze se zase dostanou do oběhu. Třeba tím, že ten milionář je bude muset je utratit, třeba za stavbu vily. Ale opět nechci se pokoušet o generalizaci. Mluvil jsem o jednom konkrétním případu, kdy považuji

    Sociální systém ve své dneční přebujelé formě považuji za úplatek a je tímto způsobem ve volbách používán. Viz porodné, mateřské, poplatky u lékaře atd. Navíc je opravdu nesmyslné a příliš plošný a odrazuje lidi od péče o sebe samé.

    Což považuji za nejhorší. Příklad: Šokuje mne, když dnešní mladí lidé uvažují o tom, kolik DOSTANOU důchodu a čekají kolik to bude. Čekají kdo jim co dá, místo aby o své zabezpečení sami bojovali. V ideální společnosti (o které dejme tomu sním) by se o svůj důchod starali sami. S lehkým vědomím, že když to nevyjde, tak existují nějaké záchytné mechanismy. Ale plné spoléhání na tyto mechanismy naši společnost oslabuje. Vím, že spousta lidí toto považuje za jakési sociální právo. Ale abych mohl mít nějaké práva, musím si je dokázat zajistit a ubránit. Jinak je právo pouhým slovem. a to je případ sociálních práv - máme na ně? Dle mého to není automatické.

    Aristotelova politika je krásné dílo o tom jak by měla společnost fungovat, ale vypovídá skutečně o politice té doby? Opravdu nebylo jednání starého řecka motivováno mimo jiné ziskem a touhou po osobní moci a vlivu?

    OdpovědětVymazat
  5. Tomáš Hlaváček29. října 2010 v 13:19

    Zde vkládám moji reakci. Chtěl bych ještě omluvit chyby a překlepy mého předchozího příspěvku, podmínky pro jeho vytvoření nebyly ideální.

    Především jste nepodal argumenty na podporu vašeho původního tvrzení. Z jakého důvodu jste přesvědčen, že daňová kouzla Googlu jakožto určitý legální daňový únik je pro stát a rovné a spravedlivé fungování ekonomiky prospěšné? Ano, mohou existovat společnosti, které svůj zisk navrací, ale zaprvé musí respektovat rovné podmínky, neboť není nic snažší něco dát do oběhu část ukradených peněz a zbytek si nechat, neboli dát do oběhu, to co tam mělo být vždy a ostatní si nechat. Zadruhé - takových společností je opravdu málo, dalo by se říct, že takové jednání se dokonce příčí s politikou dnešních největší společností. I samotný Apple už má v hotovosti 54 miliard dolarů. Promiňte mi, ale přirovnání k vile je směšné. Ve chvíli, kdy 2 procenta obyvatel (akcionáři) vlastní přes 70% světové kapitálu, něco není v pořádku, obzvláště když vidíte, kdy ty peníze opravdu krvavě chybí. Není náhodou, že majitelé či bývalí ředitelé nejúspěšnějších společníst světa mají dnes tolik peněz, že ani neví co s nimi. O to více směšné se jeví ony velkopanská gesta, kdy si řeknou: proč nedat polovinu těch penět charitě či na dobročinné účely, když jich máme tolik, že i druhá zbylá polovina bude živit rodinu po dalších tisíc let.

    Akceptuji některé kroky, které Google dělá a jsem si vědom jejich prospěšnosti, ale je třeba překonat naivní pohled a uvědomit si, jak velké zisky z toho Google má. Navíc, jak jsem naznačoval, Google není žádný morální garant a nemá problémy s porušováním lidských práv či jejich tichého schvalování na vrub vlastního zisku. To mi přijde jako silně nemorální.
    A i kdyby Google jednal jako virtuální spasitel různorodých potřeb, stále si myslím, že dobrý podnik je takový, který respektuje rovná pravidla. Možná je na světě mnohem více lidí, kteří mají mnohem lepší plány a morální zásady svého podníkání, ale těžko mohou prorazit, když nad nimi leží moloch velikých společností, kteří si umí své postavení za každou cenu udržet i způsoby, ke kterým se ostatní neschýlí.

    "Do diskuse levice/pravice se pouštět nebudu - chápu, že jste si mne zaškatulkoval jako pravičáka. Budiž, já to tak nevnímám. Současné politické strany jsou až na čestné výjimky pouze nástroji pro kariérní růst politiků, neprosazují žádnou ucelenou vizi nebo strategii se kterou bych se dokázal ztotožnit. pojmy levice a pravice jsou dnes bezobsažné. Stejně tak považuji za demagogocké tvrzení o dluhu pravice apod. Extrémní dluhy evropských společenství jsou strukturálním problémem, nikoliv problémem jedné či dvou vlád."

    Vaše tvrzení je problematické. Je normální, že politické strany jsou prostředkem k získání společenské moci, to je nezbytné a také pro to jsou v zástupné demokracii voleni jako zástupci lidu, kteří o státu rozhodují. Tudíž je pochopitelné, že existují lidé, kteří vnímají tuto cestu zcela zištně jako cestu ke zlepšení své vlastní situace a materiálnímu obohacení. Avšak co je třeba NEZBYTNĚ připomenout, toto není průvodní a normální charakteristika každé politické strany, naopak tento jev odráží dysfunkčnost často hůře fungujících demokratických systémů a jsou vždy více patrné s větším posunem na východ Evropy. Když srovnáme korupční aféry a jejich dopad na politické uskupení ve Velké Británii a Čr, vidíme ten patrný rozdíl daný vývojem a cizelováním daného systému, který je v VB nesporně déle trvající.

    Tím chci zásadně namítnou, že dělení stran na pravicové a levicové je zcela nezbytné. Není možné toto dělení zavrhnout jenom kvůli nedůvěryhodnosti a morální pokleslosti stran, neboť to není, jak jsem výše psal, jenom problém stran, ale probém celé společnosti. Od toho tu máme opět volby, voliče a média, aby nám ukázali míru reflexe svého jednání.

    OdpovědětVymazat
  6. Tomáš Hlaváček29. října 2010 v 13:20

    Do té doby, dokud zde budeme mít rozdílné pohledy na postavení člověka ve společnosti, (zodpovědnost jedince především u pravice / míra solidárních sociálních vazeb levice), roli státu, vždy tu bude dělení pravice a levice zcela na místě. Ano, je pravdou, že pokud dnešní sociálně demokratická levice akceptuje tržní systém, toto dělení nevytváří již tak silné nůžky rozdílných názorů, avšak rozdíl stále považuji za fundamentální. Když se podíváte na dnešní agendu politických stran, je vždy spojena se sociálním systémem a zde patrné rozdíly mezi levicí a pravicí jsou aktuální a palčivé. Třeba na první pohled jen z důsledků - odstranění rodinného příspěvku, díky kterému se bude muset tisíce rodin vzdát vlastní péče o handycapované dítě, ačkoli daný příspěvek tvoří pouze 0,4% celkového rozpočtu, avšak neprosadit progresivní zděnanění, na kterém by sice výdělečnější osoby odváděly více, avšak neohrozilo by to právě ony aspekty základní péče o vlastní dítě apod. To jsou rozhodnutí vycházejí z odlišného vnímání role státu vzhledem k jedinci. Můžeme se bavit o ztrátě uceleného programu, ale zde bych spíše viděl problém v nekonzistentí rétorice a populismu, kterého jsou dnes velké strany schopny, ačkoli mají některé z nich poměrně konzistentní politický program.
    Dluh je otázkou více vlád, to souhlasím, avšak je vždy TŘEBA posuzovat kroky každé vlády a narovinu si říct některé věci. To, že je v dnešní době ministrem financní člověk, který byl schopen v jednom roce (2007) utratit 70 miliard z ministerských fondů bez valného efektu na programové zlepšení státního deficitu, to je přímo zločin. A 70 miliard mi přijde jak dosti zásadní částka a jak se dívám, stačil k tomu jeden rok, nikoli dvacet let.

    "Sociální systém ve své dnešní přebujelé formě považuji za úplatek a je tímto způsobem ve volbách používán. Viz porodné, mateřské, poplatky u lékaře atd. Navíc je opravdu nesmyslné a příliš plošný a odrazuje lidi od péče o sebe samé."

    Nemohu souhlasit. Podstata pojmu úplatek spočívá v tom, že něho uplácíte, dáváte mu peníze, které nevlastní, které nejsou jeho, a to k získání svolnosti pro nějaký krok v zájmu uplácejícího. Ve chvíli, kdy si člověk něco platí, aby si jaksi preventivně zaplatil nárok do budoucnosti a v případě potřeby získal své peníze zpět, není možné mluvit o úplatku. Něco jiného je vámi upozorňovaný problém volebních taháků. Avšak na základě určité pochybného prezentování nemohu odsoudit takové prvky sociálního systému, které udržují sociální spravedlnost, jsou pro fungování a rozvoj zdravé společnosti potřebné a na které má člověk dokonce nárok, aniž by byl uplácen.
    Mimochodem, opravdu si myslíte, že ve chvíli, kdy výrazně klesne výdej léků, které jsou životadůležité (nedostávají se jen tak), jenom z důvodů poplatků, že se tím postihli opravdu oni "škůdci", nebo silně nemocní lidé? Pokud se mají lidé o sebe lépe starat, mají zde být POZITIVNÍ programy, nikoli poplatky. Ve chvíli kdy VZP má každý půl rok 5 miliard dividend a někdo si dovolí vytáhnout s poplatky, je to odporné. Zvláštně, když to opět schytají ti, kteří léčbu potřebují, ale peníze nemají. Těžko si představit, že lidé s nadprůměrným příjmem poplatky donutíte k lepší péči o sebe a menšímu navštěvování lékaře přáve poplatky. To je absurdní, leč typicky pravicové.

    K vašemu předposednímu odstavci: Jsem mladý člověk a musím vám zcela upřímě povědět, že neznám téměř nikoho z mé generace, kdo by řešil, kolik dostane na důchodě a jak vy vyzrál, aby dostal více a méně pracoval. Nevím, kde jste k něčemu takovému přišel? Především vidím lidi, kteří chtějí dělat, co je baví, chtějí tomu něco věnovat, jenom nemají v ničem jistotu, neboť to vypadá, že se pořádně zadluží a ejhle, jejich sen o vlastní dráze, která může být nanejvýš pro společnost přínosná je pryč, neboť negarantuje jisté uplatnění.

    OdpovědětVymazat
  7. Tomáš Hlaváček29. října 2010 v 13:21

    Starat se o důchod sám? Co si pod tím mám představit? Není tomu tak již dnes, není tomu tak, že je zde pouze rozdíl, zda platíte státu, který nepotřebuje mít prvořadě získ z výběru sociálního pojištění na starobní důchod než-li soukromé pojišťovny, které (viz USA) spíše dbají na to, jak co nejméně vyplatit a navýšit zisk. Ne nadarmo jsou v USA pojišťovny jeden z nejbohtaších sektorů, ačkolik úroveň služeb pojišťoven je v žebříku až někdy pod Nikaraguí. Ale pamatuji si, jak nám na škole většina učitelů dělali vrásky na čele svými radami, ať se o důchody a připojištnění zapříčiníme co nejdříve, neboť to nebudeme mít jednoduché. Poté je prostě říci, odkud onen vítr starosti mladých o důchod vane.

    Právo je věc ustavená a pro každého člena společnosti naštěstí věcí garantovanou nerozdílně, neboť kdyby došlo k vámi naznačenému dokázání či ubránění vlastního práva, hned by se dalo mluvit o jakémsi sociálním darwinismu a to je mi silně proti srsti i prosti srsti dnešnímu ústavnímu státu. Sociální právo není automatické, to máte pravdu, ale budiž blahořečen společenský vývoj několika století, že jsme jisté automatizace dosáhli ústavní rovinou. Protože není nic pokrytečtějšího než kázat (tím nemyslím nyní vás) o tom, jak si každý musí to své vybojovat a že je třeba, aby byl za sebe odpovědný a tím i strhávat rovné příležitosti ve školách či zdravotní péči, když už od narození nemá nikdo rovné šance, a tudíž i tyto výzvy jsou právě pokrytecké, neboť hlásají rovný boj v podmínkách silně nerovných. Mechanismu sociálního práva nemá být vůdčí, ale zachraňující.

    A tady se dostáváme k největšímu omylu dnešního pohledu (předvším pravice) na sociální stát. Sociální stát neznamená pouze příspěvky a dávky, to je nejmeznější rozměr sociální státu, ale především snaha státu pomoci člověku se společensky začlenit, pomoci mu s prací a jeho společenským rozvojem, až ve chvíli, kdy to nevyjde (ani není možné, aby to vždy vyšlo - viz stálá míra nezaměstatnosti) je třeba tyto lidi podpořit, neboť tím, že tyto lidi nedpoříme jim nedáme lepší šanci nebo větší výzvu k aktivitě, ale spíše zapříčiníme jejich pád ještě níže a pozvolný rozpad jisté životní úrovně.
    Plné spoléhání na tyto mechanismy není možné, neboť pokud je člověk čestný a neobchází nějak zvláštně systém, je za půl roku bez dávek, které jsou i tak v evropském srovnání podprůměrné.
    Tudíž dobře fungující sociální stát je schopen lidi podporovat a motivovat, avšak v případě jejich neúspěchu ho nezajímají, neboť takový postoj společnosti nesporně uškodí.

    Ale tady jsme se výrazně vzdálili od původního tématu, kde bych byl rád, abyste mi blíže popsal, v čem je společenský prospěch Googlu natolik výrazný, že mu dovoluje legitimovat jjeho hrátky s daněmi. Také by mě zajímalo, zda z oněch ušetřených 32% jde alespoň polovina na podporu vámi zmiňovaných programů, neboť i tak je to stále podvod.

    OdpovědětVymazat
  8. Tomáš Hlaváček29. října 2010 v 16:34

    Oprava: Tudíž dobře fungující sociální stát je schopen lidi podporovat a motivovat, avšak v případě jejich neúspěchu ho nemůže nezajímat a nechat na pospas, neboť takový postoj společnosti nesporně do budoucnosti uškodí (kdoví, zda jednou nezpůsobí revoluci chudých, neboť společnost, kde necháváme každý rok desítky lidí na ulici umírat chladem a chodí do luxusních butiků k tomu má docela nakročeno).

    OdpovědětVymazat
  9. Omlouvám, se ale ty sáhodlouhé (skoro)citace od pana Kellera sem není nutné dávat. To jsem četl a nepřesvědčilo mne.

    Ale k věci - prostudujte si výroční zprávy Google. Myslíte, že stát dává na výzkum a vývoj dlouhodobě 12% příjmů (ne zisku, ale příjmů)? To je jeden z mnoha bodů.
    Přečtěte si to a zkuste rozporovat, zda někde vidíte skryté informace nebo něco podobného. Můj závěr je, že Google dělá pro rozvoj vědění a přístupu k informacím řádově více než jakákoliv mně známá státní instituce. Proto jsem raději, pokud tyto peníze spravuje on, než stát.

    Vaše názory (tedy píše názory myšlenkového proudu reprezentovaného v ČR panem Kellerem a donedávna panem Bondym) vycházejí z jakéhosi ideálního státu. Věříte, 6e je reálný? Já ne.

    Ke starání se o důchod sám a sociálním právům - nevěřím, žádným dlouhodobým systémům. Jediná jistota je, že se svět bude měnit. A příprava do buducna pro mne znamená přípravu dokázat reagovat na co nejširší škálu změn. Ne hledat věčné jistoty. To se týká i těch práv - ano žijeme ve společnosti, která deklarovala sociální práva jako svůj základ. A z dobrého důvodu. Ale je to udržitelné v konkurenci zemí, které toto neakceptovaly? Opravdu to vytváří udržitelnou společnost? Vím, že Vy věříte, že ano. Já tomu nevěřím. Náklady spojené s garancí těchto práv a snížení konkurenceschopnosti populace jsou koulí na noze. Ve finále se může snadno stát, že nebudeme mít nic a naše sociální státy nás stáhnou do role nového třetího světa.

    Vezmu příklad mého pohledu zajištění budoucnosti: být vzdělaný, být v kondici, nemít dluhy, znát jazyky. Dále vychovat děti (ideálně více) tak dobře, abych se na ně mohl spolehnout. vytvářet soudržnou rodinou komunitu, která se nyní postará o své slabé a do budoucna toto zajistí mně. To je vše. Tento recept (s rozšířením na lokální komunitu) fungoval po staletí a dle mého názoru bude funkční i v budoucnu.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat