16. června 2011

Jak jsem vyhrál stávku!

Dnešní stávku označil za své  vítězství  již prakticky každý, takže nevidím důvod proč bych si tu událost nemohl přivlastnit také. Zařadím se tak po bok dalších vítězů. Namátkou můžeme jmenovat odboráře samotné, i když to chtělo hodně překrucování reality. Premiér Nečas je v překrucování reality skoro stejně dobrý (více idnes, včetně toho jak Kalousek sámojediný málem vyvraždil odborářky). K vítězství se dále – a asi oprávněně – hlásí taxikáři a počítám, že k nim po sečtení tržeb přibydou majitelé pražských zahradních restaurací a cykloobchodů. Z křoví plného klíšťat vyskočil mluvčí Strany zelených a přiživil si svoji polívčičku (podle nich prohráli jak odboráři, tak vláda. Ale má se postavit víc cyklostezek). V neposlední řadě pak jásají příznivci cyklodopravy, pro něž se dnešek stal jakýmsi nečekaným posvícením. Takže vlastně nikdo neprohrál a to je dobře. Pár miliard škod na železnici, statisíce vybraných dovolených, škody v podnicích s omezeným provozem a davy zoufalých turistů jsou ty nezbytné třísky, které nesmí chybět u žádného většího kácení vlády. A největší škoda nakonec – pan inženýr profesor prezident musel místo bujaré oslavy osaměle bloumat zahradami pražského hradu.

Nicméně všichni se pletou a stávku jsem vyhrál já! A to proto, že jsem si dnešní den užil. A to i přes to, že do prahy jezdím nejčastěji vlakem, a měl jsem tak být jednou z obětí na oltáři zářných zítřků. Pravda – den předem jsem podlehl davové psychóze a nabádal kolegy, aby nejezdili auty, že bude dopravní apokalypsa. Inu mýlil jsem se a to je lidské. Naštěstí jsem se s nikým o nic nevsadil. A tak jsem ráno nasedl na kolo a vydal se do Prahy. Svůj záměr jsem ohlásil na webu prahounakole.cz, kde se sbírali průvodci pro méně zkušené cyklisty. I když na místech srazu bylo dosti prázdno, brzy jsem nasbíral několik cyklistů tápající s mapou mezi Kladnem a Prahou. Vedl jsem osvědčenou lehce terénní trasou, kterou si zúčastnění pochvalovali. Tedy až na jednoho staršího pána na treku. Ale tomu jsem dával dostatečně na srozuměnou, že sjezd po modré do Šárky obsahuje decentní bikovou vložku. Nikomu se nakonec nic nestalo a tak jsem minipeloton šťastně dovedl na Podbabu. A tam mne čekal první šok – na silnici, kde každé ráno stojí fronta v důsledku rekonstrukce Jugoslávských partyzánů bylo volno. Naopak po cyklostezkách podél se míhali davy cyklistů. Celou cestu až do práce jsem jel v takovém cyklistickém provozu, který jsem v Praze prostě nikdy neviděl. A nejen to – i řidiči aut mi přišli nebývale ohleduplní. Na to kolik se vysloveně motalo novopečených městských cyklistů třeba v Papírenské, probíhala doprava ve svátečním poklidu.

Po příjezdu do práce mne čekalo další příjemné překvapení – pro všechny stávkokazy bylo připraveno malé pohoštění:

 

IMG_20110616_084714

 

Pojedl jsem něco koblih, zalil hltem kávy, podiskutovali jsme na téma jízdy do práce, nasypal jsem si popel na hlavu za mé včerejší dopravně apokalyptické vize a zanedlouho jsem po sprše a převlečení do civilního oblečení vyrážel na první dnešní schůzku. Jel jsem na služebním kole a během této jízdy a dalších tento den jsem nestačil zírat. Praha se proměnila. Stojíc před hrozbou blokády odborovými davy se začali všichni chovat rozumně a tolerantně. Někdo usoudil, že nepojede. Mnoho jiných jelo na kole, na bruslích či šlo pěšky. Díky tomu byly volné silnice, po kterých svištěla auta osazená více lidmi. Celé doprava se nesla v duchu nebývalé tolerance. Každodenní snaha o rychlost za každou cenu byla nahrazena snahou o zvládnutí krizového stavu. A k překvapení všech zúčastněných to ve výsledku bylo velmi dobré a často i rychlejší než tradičním způsobem “hrrr vpřed”. Zažil jsem tolik nebývale pozitivních momentů, že jsem málem začal býti optimistou. Namátkou:

  • Poblíž Štrosmajeráku jsem zdálky viděl skupinku bezradných turistů s mapou. Chtěl jsem u nich zastavit a poradit jim – pro ně musela být absence MHD trochu nepříjemná. Než jsem tam dojel zastavili u nich dva jiní cyklisté a kýženou radu jim poskytli. Takto jsem viděl si vzájemně radit a navigovat se desítky dalších. Lidé objevovali Prahu.
  • Když jsem stál na červené zastavil vedle mne taxík odbočující vpravo.  Obtloustlý a ořetězovaný etalon taxikáře se se mnou (cyklistou!!!) dal přes stažené okénko do řeči. Jak je praha volná, jak je to super a jak to odborářům nevyšlo. A že se mu líbí jak všichni jezdí na kole. Ještě na mne mávnul. Kdyby byla poblíž hlídka policie, šel bych se dobrovolně podrobit testu na alkohol a toxické látky. Taxikář mluvící s cyklistou jinak než klaksonem je za normálního stavu férová halucinace.
  • Lidé, které jsem pozoroval při nástupu do jedné náhodou jedoucí tramvaje si pomáhali a snažili se aby se jich tam vešlo co nejvíc. Vyjadřovali podporu řidiči, za to že nestávkuje.
  • Vrcholem pak bylo, když jsem na starém městě chtěl jet v protisměru jednosměrkou. A jako na potvoru tam stáli dva měšťáci. Trochu jsem zaváhal – jednosměrka je široká a dá se jí jezdit bezpečně. Ale k městské policii chovám pramálo důvěry a nechtěl jsem se zdržovat neplodnou diskusí s těmito mnohdy svéráznými postavičkami. Jeden z nich si mne povšiml a málem mne sundal z kola mávnutím směrem k jednosměrce a zavoláním: “Jeďte při kraji!” Bohužel jsem neměl kameru abych ten památný okamžik. Městká policie mi sice ani nepomohla, ani mne neochránila. Ale ani neškodila a to už je unikum.

Prostě Prahu ovládl duch svornosti. Místo miliónu izolovaných lidských entit vzniklo na krátký okamžik město, kde lidi spojuje jeden cíl: nenechat se vytočit stávkou. Vnější nepřítel v podobě davu asi třista upocených odborářů, kteří se ploužili rostoucím vedrem ke Strakově akademii, prostě lidi stmelil a dokázal onen dopravní zázrak. Ze silnic se staly promenády a celá nálada připomínala slunečný víkend.

Výsledek je již nyní dobře znám:

  • Doprava nezkolabovala, právě naopak. Skoro všem se jelo lépe.
  • V Praze  bylo cca. 30% dopravního výkonu realizována na kole a velmi mnoho pěšky
  • Na silnicích díky tomu (a díky těm co nevyjeli vůbec) bylo příjemně volno. Navíc lidé hojně využili spolujízdy a nabírali se po cestě do práce.
  • Město víceméně normálně fungovalo a pobaveně sledovalo odboráře při jejich marných pokusech trefit Kalouska narychlo sehnanými rajčaty.
  • Pro detaily a fotky doporučuji velmi dobrý popis na http://www.prahounakole.cz/2011/06/v-praze-dnes-vyjelo-sedmkrat-vice-cyklistu-nez-obvykle/

Média to začala oslavovat a kolo se stalo symbolem vítězství Pražanů nad ostravskými horníky. Dokonce se juchá, že jsme předstihli Vídeň a každý kdo má do predele díru se na tomto cyklorojení snaží přiživit. Zelení, pražský magistrát a dokonce i ten vůdce odborářů. V rámci obhajoby vítězství prohlásil, že Pražané teď budou za odbory stát, protože díky nim měli pěkný den. Tak tomu říkám oslí můstek! Je tomu ale skutečně tak? Co vlastně dnešek říká o dopravě?

Určitě to byl zajímavý experiment, kolik lidí je schopno se dopravovat na kole. Iniciativa kolem Auto*Matu nedávno provedla poměrně zajímavou studii analyzující pohyb cyklistů v centru města. Mimo jiné odvážně tvrdí, že v Praze je potenciál k růstu podílu cyklodopravy na nějakých 15%. Dnešek experimentálně dokázal, že mají pravdu a může to být i více. Latentních uživatelů kola je v Praze dost. Výmluvný je třeba záznam z měřáku počtu cyklistů na cyklostezce v Podolí:

image

Graf ukazuje počet detekovaných cyklistů v obou směrech po hodinách za posledních pár dnů. A pak, že v Praze nejsou cyklisté.

Neměli bychom ale dělat tu chybu, že zapomeneme na to jak výjimečný to byl den, a tvářit se jako že se za Prahy mávnutím odborářského krumpáče stala Kodaň. Pro ty chorobné optimisty připomenu:

  • Jednalo se o stav nouze navíc připravovaný
  • Měli jsme společného nepřítele, který omluvil drobné nepohodlí
  • Bylo vynikající počasí
  • Nejvíce nepomohla dopravě kola, ale nejspíše ti co nikam preventivně nejeli. To se nedá vydržet moc dlouho. I když část dopravila svoji práci po internetu, tak to není stabilní stav.
  • Mnoho lidí sice jelo na kole, ale odstrašujícím způsobem. Ono lze drobně porušovat předpisy, když člověk ví co dělá a nikoho neohrožuje. Ale chaotická hromadná jízda po chodnících, odbočování bez ohlížení a další prohřešky prostě nejsou to pravé. Možná by si to sedlo, ale každopádně je zázrak, že se nic moc vážného nestalo. Takto by to fungovat dlouho nemohlo.

 

Predikovat co se stane je těžké. Optimista může doufat, že tolerance a rozum zvítězí. Že část lidí nebude pro svoji dopravu za každou cenu využívat auto, to odlehčí silnicím a řidiči naopak nebudou litovat pár minut zajížďky pro nabrání kolegy. Nelze zapomenout na to, že MHD do tohoto mixu nezbytně patří a jeho dobrým rozvojem se doprava opět může zpříjemnit. Také to ale může dopadnout tak, že si někdo na magistrátu vytiskne dnešní statistiku z počítadel cyklistů a vyjde tiskovka “předstihli jsme Vídeň, úkol splněn!” Na základě toho se pak přestane cyklodoprava řešit a Praha bude dále rozvíjet dopravu bez jakékoliv moderní koncepce. Ale to ukáže čas. Osobně jsem mírný optimista a věřím, že Pražané na dnešní příjemný den nezapomenou. Část z nich občas pojede na kole, řidiči si na cyklisty zvyknou a budou je chápat jako daň za volnější silnice a MHD bude fungovat. Za pár let možná bude dnešní den běžný. Uvidíme – je to na nás.

Věřím, že se dnešního dne ujmou dopravní odborníci a následým průzkumem objasní kolik lidí vlastně nějak jezdilo, kolik zůstalo doma a jak tomu pomoci v budoucnu.

Takže kdo je vlastně skutečným vítězem? Tedy kromě mně. Určitě jsou to Pražané. Nezpanikařili a odborářům ukázali, že se umíme drobnému nepohodlí snadno přizpůsobit. Za vítěze považuji i ministra Kalouska. Ať si co chce kdo chce říká – měl koule se té lůze postavit a zvládl to s přehledem.  Překvapivě dobrou roli hrála – jinak poměrně zoufalá média. Idnes se téměř dala číst!

Mnoho bodů si připsal internet a některé jeho osobnosti. Twitter byl dobrým informátorem. Reportáž o stávce na http://www.strach.cz  trhala bránice nejednomu stávkokazovi. Stručné taktické zhodnocení stávky z pera [60% full] pronášené slovy jednoho z nejvýznamnějších socialistů minulého je též kulervoucí:

A tímto pěkným proslovem bych si dovolil toto ohlédnutí za dnešním dnem zakončit.

2 komentáře:

  1. Aha. Takže třeba kamarádka, která stávkuje podporuje a taky měla dobrou náladu, protože se v poklidu dostala do práce pěšky, vyhrála nad kým?

    OdpovědětVymazat
  2. @Anonym: možná jste to nepochopil, ale nepsal jsem o tom zda někdo stávku podporoval nebo ne. Ani jsem se nesnažil o nějakou polemiku na téma oprávněnosti stávky. Článek je o zajímavém jevu z pohledu pražské dopravy. Zda toto způsobili odboráři nebo ufoni je z tohoto pohledu celkem nepodstatné.

    OdpovědětVymazat